"V blízkosti Mudrce přestávají být vásany aktivní, mysl se utiší a výsledkem je samádhi."
Úvodní stránka
Knihy
Přednášky
Texty
Videa
Fotografie

Ramana Maháriši
Arunáčala
Annamalai svámí
Sádhu Óm
Robert Adams
Annamalai svámí
1906 - 1995

 

 

 

Annamalai svámí žil a pracoval v těsné blízkosti Ramany Maharišiho v letech 1928 - 1938. Po tomto roce mu Ramana sdělil, že jeho karman je již vyčerpán a doporučil mu, aby žil dál v osamění a věnoval se meditaci. Annamalai svámí se pak po zbytek života usadil v Palakottu, v sousedství Ramanášramu. Je považován za jednoho z významných žáků Ramany, který dosáhl plné realizace Self.

Přednášky o Annamalai svámím můžete nalézt zde.

Odkaz na Video s Annamalai svámím.

Fotografie Annamalai svámího k prohlížení a ke stažení.

Texty s učením Annamalai svámího: Slova milosti,  Úloha Gurua

Dopisy Annamalai svámího: č. 1 a 2č. 3č. 4 a 5č. 6č. 7 a 8č. 9č. 10 a 11č. 12

Audio nahrávka knihy Annamalai svámího - Hovory o seberealizaci je k dispozici zde.


Rudolf Skarnitzl vypráví o Annamalai svámím a o setkání s ním

Annamalai svámí byl nádherným typem člověka, který prakticky od ranných jinošských let hledal poznání, když od dětství po něm přirozeně toužil. Byl schopen projít a překonat všechny překážky, které se mu stavěly do cesty. Jeho odhodlání bylo úplné a bylo po letech korunováno tím, že našel velkého učitele, Šrí Ramanu Mahárišiho, pod jehož vedením dosáhl svrchované moudrosti. Svému Guruovi, byl zcela oddán a poslušen. Žil v bezprostředním sousedství Ramanášramu, v Palakottu, kde si pod vedením svého Gurua vybudoval chatku, později zde vznikl jeho ášram a zde se také nachází jeho hrobka.

Annamalai svámí Annamalai svámí se narodil v roce 1906, v malé vesničce v jižní Indii. Jeho otec byl zemědělcem. Byl všestranným člověkem a zvláště se zajímal o astrologii. Když se mu narodil syn, kterému dal jméno Sellapurumal, jak se Annamalai svámí původně jmenoval, rozhodl se, společně s jiným astrologem, že vypracuje chlapci horoskop. Oba došli ke stejnému závěru, totiž, že z něho bude hinduistický mnich, sannjásin, a že zcela zamítne rodinu i svět. Tato předpověď se však otci do té míry nelíbila, že se rozhodl, že ji překazí tím, že poskytne chlapci jen nejzákladnější vzdělání, čímž mu znemožní studium písem. Chlapec tak obdržel ve vesnické škole jen nejzákladnější vzdělání, a jakmile zvládnul základy abecedy, otec ho přestal do školy posílat a musel mu pomáhat s prací na polích.

Annamalai svámí však se svým stavem nebyl spokojen a o vzdělání usiloval vlastním přičinění. Doma našel dvě knihy a tak je začal louskat. Jedna z nich pojednávala o mudrci Pattináthovi a vyvolala v něm touhu a zájem o duchovní život. Nikdy předtím o duchovních záležitostech neslyšel. V hloubi své bytosti však měl jakési tušení, že existuje vyšší síla, která se nazývá Bůh, a že smyslem života je nalézt Boha. Tato orientace byla v něm zcela přirozená, vysvětlit ji však nedokázal.

Annamalai svámí Postupně se mu dostávalo do rukou více duchovních knih. Přispěla k tomu tzv. náhoda. Ve vesnici žil vládní daňový účetní, který vlastnil několik duchovních knih. Jelikož však byl účetní téměř stále na cestách, knihy nebyly u něho využívány. Žena účetního byla však velmi zbožného založení, a když za ní přišel Annamalai svámí, který ve vesnici pátral po duchovních knihách, měla o jeho zájem pochopení a dovolila mu, aby si v knihách u ní četl. Annamalai svámí si navykl číst nahlas, a tak naslouchala nejen žena účetního, ale postupně se kolem něho vytvořil kroužek posluchačů, zájemců, kteří měli o duchovní témata zájem.

Jak čas běžel, jeho rodině se čím dál tím méně zamlouvala duchovní orientace Annamalai svámího a pokoušeli se ho – ze svého pohledu – přivést k rozumu. Našli mu nevěstu, s kterou se měl oženit, dokonce už stanovili datum svatby, ale svámí ji odmítl. Rodina dospěla k názoru, že je duševně vyšinut a byl proto vystaven drastickému léčení, které však nepřineslo očekávaný účinek, protože byl duševně zdráv. Snaha rodiny o duševní vyléčení Annamalai svámího tím skončila. Aby svou rodinu přesvědčil o vážnosti svých duchovních úmyslů, odebral se do Čidambaramu, náboženského střediska, vzal na sebe oblečení sannjásína a provedl všechny k tomu předepsané rituály.

Když se rodina přesvědčila o opravdovosti jeho duchovních úmyslů, přestala mu bránit a nakonec obdržel i rodičovské požehnání, aby mohl vést život sannjásína. Bylo mu tehdy 17 let.

Annamalai svámí Nedlouho poté, se dozvěděl, že Šankaračárja z Kančipuri, při své pouti krajem, plánuje, že projede nedalekou vesnicí. Okamžitě se rozhodl, že se pokusí s ním sejít, učinil náležité přípravy, došel do vesnice a čekal. Jakmile dorazil průvod se Šankaračárjou, podal nosičům občerstvení, a tak je donutil, aby postavili nosítko na zem. Zastavení způsobilo, že Šankaračárja rozhrnul záclonu, načež Annamalai svámí padl v pozdravu před ním na zem a požádal jej o zasvěcení a duchovní poučení. Šankaračárja mu poskytl mantru „Šivája namaha“ aby ji 100.000 krát opsal. Když obdržel tuto instrukci, Annamalai svámí se vrátil domů a začal nejen s opisováním mantry, ale začal o ní i meditovat.

Když mu bylo asi 21 let, vesnicí procházel potulný sádhu (za sádhua označujeme člověka, který jde hinduistickou duchovní cestou a který odešel do bezdomoví a věnuje se výlučně duchovnímu poznání). Po rozhovoru s ním svámí od něho obdržel filozofickou báseň, kterou napsal Šrí Ramana Maháriši, a která se jmenovala tamilsky Upadéša Undijar a sanskrtsky Upadéša Sáram. Jakmile uviděl v knížce vyobrazenou fotografii Šrí Ramana Mahárišiho, okamžitě věděl, že to je jeho Guru.

Hned druhý den se rozhodl, že navštíví Šrí Ramanu, aby obdržel jeho daršan. Rodičům oznámil, že opouští vesnici a rozloučil se s přáteli, kteří provedli mezi sebou sbírku a složili se mu na jízdenku do Tiruvannamalai, kde Šrí Ramana Maháriši žil.

Bhagavána potkal v Ramanášramu ve staré hale. Šrí Ramana se na něho 10 až 15 minut díval. Annamalai svámí v té chvíli zažíval nesmírné fyzické a duševní uvolnění, asi tak, jako když se ponoříte do chladivých vod jezera, když nad hladinou je pražící slunce.

Když požádal o dovolení zůstat v ášramu, setkal se s vlídným porozuměním a bylo mu umožněno přebývat v malé chatičce. Brzy poté obdržel úkol pečovat, jako druhý osobní sluha, o Šrí Ramanu, což samo svědčilo o jeho spirituální čistotě.

Po nějaké době této služby mu Bhagaván svěřil úkol dozoru nad stavebními pracemi v Ramanášramu, který pod tlakem stále rostoucí vlny návštěvníků, byl nucen své prostory zvětšovat. Kuchyně, tzv. stará jídelna, chlévy, sklady Ramanášramu a různé terénní úpravy vznikaly pod jeho vedením.

Činnosti a působení Annamalai svámího jsou podrobně popsány v knize „Žít podle Bhagavána“, která vyšla v nakladatelství Onyx, zatímco jeho poskytovaná duchovní poučení jsou uvedena v knížce „Hovory o seberealizaci“, která vyšla tamtéž.

Když v roce 1950 Šrí Bhagaván odložil své fyzické tělo, Annamalai žil dále ve svém ášramu a po mnoho let prováděl svou sádhanu. Všechnu svou energii věnoval vyplnění a vykonávání duchovních cvičení, které mu Bhagaván odhalil. Annamalai svámí prohlásil, že roky meditace, které nepřetržitě prováděl v letech 1950 až 1960 mu nakonec přinesly soustavné uvědomování si átmanu.

Od roku 1980 začalo Annamalai svámího navštěvovat mnoho cizinců, když chtěli od něho obdržet poučení. Návštěvníci jeho ášramu byli často překvapeni elegantním, ale důstojným stylem, jakým předával učení, které obdržel od svého Mistra. Ačkoliv se mu nedostalo metodického vzdělání, jeho hluboké zkušenosti o diskutovaných otázkách mu dovolovaly předávat informace se vzácnou autoritou.

Učení Annamalai svámího bylo nekompromisní a přímé, a snad nikdy neuhnulo od pevného jádra rad, které sám o svého Gurua obdržel. Přitom vše bylo řečeno s jemným humorem, ale i silou, a vše bylo neodolatelně přitažlivé. V posledních letech života byla jeho malá místnost odpoledne vždy plná poskytované moudrosti.

Pro oddanost Šrí Ramanovi a vlastní dosažené dokonalosti a schopnosti přesně podat a aplikovat jeho učení, se Annamalai svámí stal duchovním rádcem a oporou mnoha hledajících.

Každou zimu jej trápila záducha a při posledních třech dnech jeho fyzického života se potíže zvětšily. Konec jeho pozemské pouti byl tichý, plný míru, bez známek utrpení, za plného vědomí (9. 11. 1995).

Setkání s Annamalai svámím byla v mém životě tou největší osobní událostí. Jedenáctkrát jsem jej navštívil v jeho ášramu a pomocí tlumočníka s ním, hovořil. Když jsem poprvé vstoupil do malé místnosti, kde se uskutečňovala setkání, padl jsem před ním na zem jako podťatý strom a vzalo mi to dech, že mi to chvíli trvalo, než jsem mohl normálně dýchat.

Annamalai svámí Zpravidla však nezapůsobil jako mohutná osobnost, spíše jako někdo, kdo se ve vás dotknul nějaké struny. Dotek byl zcela nový, neznámý, nikoli však cizí, naopak, zněl jako vlastní, nám příbuzný. V určitém smyslu byl svámí jako silueta – před vašima očima bylo vše, nic nebylo ukryto, vše bylo jasně načrtnuto. Když se jeho pohled s někým střetl, díval se přímo, a bylo jasné, že zří, ale nevstupoval do vás. Byl to jasný pohled, který nehrozil ani neovládal. Po okamžiku, kdy se pohnul, bylo zřejmé, že žije zcela beze zbytku v dalším okamžiku. Pokračoval klidně vždy dále, protože na něm nic nelpělo, žádné očekávání či obavy, žil vždy plně pro okamžik.

Annamalai svámí měl schopnost předávat spirituální proud uvědomování si svrchovaného átmanu. Ten, kdo byl schopen se otevřít, pociťoval v jeho přítomnosti jemný proud teplé energie, která se kolem něho rozlévala, a zároveň se šířil příjemný klid. Mysl tehdy téměř nepozorovaně přestala se svým neúnavným produkováním myšlenek. Nenastalo vakuum, ale hlaďounká plnost, která zvala k následování. Všechny obavy a strachy odpadly a byl pouze prostý, radostný pocit míru.

Někteří návštěvníci popisují své zkušenosti s Annamalai svámím takto: Uprostřed nastalého příjemného ticha mysli vystoupila v jejich obzoru vědomí najednou jasně a zřetelně otázka: „Kdo je vnímající? Kdo to vnímá, jak myšlenky vystupují? Kdy to budeš konečně už dělat, vždyť už dávno víš.“

Sám bych své zkušenosti se setkáváním s Annamalai svámím popsal asi takto: Setkání s ním probíhala klidně. Pomocí tlumočníka svámí ochotně odpovídal na otázky duchovního rázu. Svůj pohled nezaostřoval na žádného návštěvníka. S každým návštěvníkem zacházel vlídně a naprosto „civilně“. Přijímal návštěvníky každý den na dobu jedné hodiny, mimo neděle. U návštěvníků projevoval zřejmě přímý vhled do nitra každého, protože jsem byl svědkem toho, že někomu dovolil návštěvu jen dvakrát týdně.

Nemohu říci, že jsem při přijetí u svámího pociťoval bezprostředně něco neobyčejného, ani po ukončení slyšení, satsangu, kdy Annamalai svámí podal každému požehnanou sladkost, na znamení ukončení slyšení.

Annamalai svámí v Ramanášramu před starou jídelnou Nicméně, tak asi půl hodiny po setkání, jsem pokaždé pociťoval, že se něco stalo. V nitru se mi ulevilo. Jakoby ze mne něco odpadlo a cosi se otevřelo. Nejmarkantnějším projevem jeho milosti bylo, že síla, která přivádí žáka ke Guruovi, sílila po každém setkání. Tento v nitru pociťovatelný proud zesiloval tak, že prostoupil celou bytost, až nastalo pochopení, že síla je daleko větší a vyšší než my, naše ego, které se v tu chvíli kdesi zahanbeně krčilo.

Svámího vhled vtlačil do obzoru sádhakova vnímání jednobodové soustředění pro provádění sebezkoumání, založeném na poznání vnitřní polohy plnosti, kterou není možno popsat jiným slovem – než ne-věc. Takto vkládal aktivní semeno sebezkoumání a probouzel žáka do aktivity cesty, kterou bezpečně znal od svého milovaného Guru Bhagavána Ramany.

Faktické nastoupení žáka na cestu sebezkoumání, závisí na jeho ryzosti, čili jak sádhak cestu pojímá. Je-li opravdový, vytrvalý a řídí se učením svého Gurua, pak ten se o jeho vnější a vnitřní potřeby postará.

 


Rozhovor s Annamalai svámím pro časopis The Mountain Path
(Aradhana, 1993)

V roce 1938 zažil Annamalai svámí prostřednictvím Bhagavána příhodu, která zcela změnila jeho život.

Vešel jsem do Bhagavánovy koupelny, abych mu pomohl s jeho ranní koupelí. Madhava svámí a já jsme mu poskytli obvyklou olejovou lázeň a masáž. Když koupel končila, Madhava svámí se zeptal: „Bhagaváne, lidé, kteří užívají gandža lejam (ajurvédský lék, jehož základní složkou je konopí) zažívají určitý druh blaženosti (ánanda). Jaká je podstata této blaženosti? Je to ta samá blaženost, kterou popisují svaté texty?“

Bhagaván odpověděl: „Užívání gandži je velice špatný zvyk.“ Pak, za hlasitého smíchu, přistoupil ke mně, objal mě a volal: „Ánanda! Ánanda! Takto se chovají ti, kteří berou gandža.“

Annamalai svámí s Bhagavánem Nebylo to krátké objetí. Madhava svámí mi později řekl, že mě Bhagaván držel pěvně asi dvě minuty. Ale už po prvních sekundách jsem zcela ztratil uvědomování svého těla a světa. Zpočátku zde bylo pociťování štěstí a blaženosti, ale brzy to ustoupilo stavu, ve kterém nebylo žádné pociťování a žádná zkušenost. Neztratil jsem vědomí. Jen jsem si přestal být vědom všeho, co se kolem mě odehrávalo. V tomto stavu jsem zůstal asi čtvrt hodiny. Když se mi vrátilo mé obvyklé uvědomění světa, stál jsem v koupelně sám. Madhava svámí a Bhagaván už před dlouhou chvílí odešli na snídani. Neviděl jsem je otevírat dveře a odcházet, neslyšel jsem vyzvánění zvonu oznamujícího snídani.

Tento zážitek zcela změnil můj život. Jakmile se mi vrátilo normální vědomí, věděl jsem, že můj pracovní život v Ramanášramu došel do konce. Věděl jsem, že odedneška budu žít mimo ášram a trávit většinu času v meditaci.

(V roce 1942 se Annamalai svámí vrátil na žádost Bhagavána do ášramu a převzal dohled ještě nad jedním stavebním úkolem – výstavbou ošetřovny. Ačkoli již Annamalai svámí od roku 1938 pro ášram nepracoval, kdykoli ho Bhagaván požádal o pomoc, tak pomáhal s drobnými pracemi.)

Bhagaván jeho rozhodnutí odejít schválil a jen několik hodin po tomto zážitku se Annamalai svámí usadil v Palakottu – osadě sádhuů, která sousedila s ášramem (dne je již součástí ášramu). Bhagaván Annamalai svámímu doporučil, aby si postavil domek a dokonce mu radil při jeho konstrukci. Od této doby žije Annamalai svámí zde. Od téhož roku také už nikdy neopustil Tiruvannamalai, a to ani na jediný den.

Annamalai svámí s krávou Lakšmí na Arunáčale Bhagaván mu řekl, aby vedl tichý, samotářský život a nepřetržitě meditoval na pravé Já (Self). Annamalai svámí se držel tohoto pokynu a trávil následující roky snahou stabilizovat se ve zkušenosti prožitku pravého Já, jehož krátký záblesk mu daroval Bhagaván během jejich setkání v koupelně. Po mnoha letech obtížného a nepolevujícího úsilí, můře Annamalai svámí říci, že byl schopen upevnit sebe sama v uvědomění pravého Já v takovém rozsahu, že jeho zkušenost je nyní nepřetržitá a nevyžaduje úsilí.

V posledních letech jej začalo navštěvovat mnoho uctívajících, kteří hledají duchovní vedení. Ačkoli je k návštěvám nepodněcuje, je vždy ochotný – jak mu zdraví dovolí – přijímat návštěvníky, kteří chtějí hovořit o učení Bhagavána nebo o praxi meditace. Následující rozhovor, zaznamenaný v roce 1987, je typický pro mnoho těch, kteří jeho ášram v poslední době navštívili.

Dotaz: Jaká je nejsnazší cesta pro osvobození se od „malého já“ (ega)?
Annamalai svámí: Přestat se s ním ztotožňovat. Pokud přesvědčíte sami sebe, že „toto malé já opravdu nejsem já“, pak jednoduše zmizí.

Dotaz: Ale jak to udělat?
Annamalai svámí: „Malé já“, ego, je něco, co se pouze jeví jako skutečné. Pokud porozumíte, že nemá reálnou existenci, zmizí a zanechá po sobě zkušenost skutečného a jediného pravého Já (Self). Rozumějte tomu, že ego nemá žádnou skutečnou existenci a to ukončí vaše trápení.
Vědomí je univerzální – jedno jediné, nedělené. Nemá omezení, ani neobsahuje v sobě nějaká ega. Pouze když ztotožníme sami sebe s omezeným tělem a myslí, pak se rodí ego. Pokud – skrze zkoumání – jdete do zdroje tohoto ega, shledáte, že se ego rozplyne v prázdnotě.

Dotaz: Ale já mám velmi silný zvyk pociťovat „já jsem toto malé já“. Nemůžu jednoduše změnit tento zvyk pouhým myšlením „nejsem toto malé já“.
Annamalai svámí Annamalai svámí: Pokud pravidelně meditujete, pak vám toto „malé já“ ukazuje cestu k pravému Já. Toulající se myšlenky nemůžete odehnat pouhým přáním. Vzpomeňte si na příklad lana, které v šeru vypadá jako had. Pokud vidíte lano jako hada, pak podstata lana je před vámi skryta. Pokud ale vidíte jen lano, potom had neexistuje. A ne jenom to; vy víte, že zde nikdy had neexistoval. Vnímáte-li jasně a správně, že had nikdy neexistoval, pak zmizí i otázka, jak ho zabít. Použijte toto přirovnání na „malé já“, které vás znepokojuje. Porozumíte-li tomu, že „malé já“ nikdy mimo vaši představu neexistovalo, nebudete se znepokojovat prostředky, jak se ho zbavit.

Dotaz: Je to všechno velice srozumitelné, ale cítím, že potřebuji pomoc. Nejsem si jistý, že jsem schopen tohoto porozumění.
Annamalai svámí: Touha po pomoci je součástí vašeho problému. Nedělejte chybu tím, že si budete představovat existenci nějakého cíle, kterého má být dosaženo. Pokud budete takto myslet, začnete hledat metody a lidi, kteří vám pomohou. Tím se ale jen zpevní problém, který se pokoušíte řešit. Místo toho pěstujte silné přesvědčení: jsem pravé Já, já jsem To, já jsem brahman, já jsem vším. K odstranění chybných myšlenek o sobě samém nepotřebujete jiné metody. Vše, co máte udělat, je přestat těmto myšlenkám věřit. Nejlepší způsob je pak nahradit tyto myšlenky takovými, které více odrážejí skutečný stav. Budete-li myslet a uvažovat „já jsem pravé Já“, je to mnohem lepší, než myšlení „já jsem malé já“ nebo „jak se tohoto malého já mohu zbavit?“.
Pravé Já je vždy zde, je vždy realizováno. Není to něco, co musíte hledat, dosáhnout či objevit. Zkušenost pravého Já zakrývají vaše vásany a všechny vaše chybné představy, které o sobě máte. Nebudete-li se s těmito mylnými představami ztotožňovat, přirozenost pravého Já nebude před vámi skryta.
Říkáte, že potřebujete pomoc. Pokud je vaše touha dosáhnout správného porozumění dostatečně intenzivní, pomoc k vám přijde automaticky. Chcete-li získat uvědomění své vlastní skutečné podstaty, bude vám nezměrně pomoženo kontaktem s džňáninem. Síla a milost, kterou džňánin vyzařuje, utiší mysl a samovolně vyhladí chybné představy, které o sobě máte. Pokroku můžete dosáhnout satsangem realizovaného Gurua a nepřetržitou duchovní praxí. Ale Guru nemůže za vás udělat všechno. Chcete-li odložit omezující zvyky mnohých životů, musíte nepřetržitě praktikovat.
Většina lidí považuje zdání hada, které se zdánlivě projevuje v provazu, za skutečné. Jednají pak podle svého chybného pochopení a vymyslí mnoho různých způsobů, jak hada zabít. Ale nikdy v tom nemohou uspět, dokud se nejdříve nezbaví představy, že had skutečně existuje. Lidé, kteří chtějí zničit nebo kontrolovat mysl mají stejný problém – představují si, že je zde mysl, kterou je nutné kontrolovat, a pak podnikají drastické kroky k jejímu podrobení. Pokud místo toho porozumí, že žádná taková věc jako mysl není, všechny jejich problémy skončí. Musí ve vás vzniknout přesvědčení: „Jsem všeprostupující vědomí, ve kterém se objevují a mizí všechna těla a mysli světa. Jsem vědomí, které tímto objevováním se a mizením těl a myslí zůstává nezměněné a nedotčené.“ Upevněte se v tomto přesvědčení. To je vše, co potřebujete udělat.
Annamalai svámí Bhagaván občas vyprávěl historku o muži, který chtěl pohřbít svůj stín v jámě. Muž vykopal jámu a stoupnul si tak, aby jeho stín dopadal na dno jámy. Muž pak do jámy házel hlínu a snažil se tak svůj stín pohřbít. Ale vždy, když hodil do jámy hlínu, tak se jeho stín objevil na povrchu zeminy. Samozřejmě, že nikdy ve svém snažení neuspěl. Mnoho lidí – když meditují – se chová podobně. Považují mysl za skutečnou, zkoušejí s ní bojovat a zničit ji a nikdy nemají úspěch. Všechny tyto boje s myslí jsou mentální aktivity, které mysl posílí, místo aby ji oslabily. Jestliže se chcete mysli zbavit, vše, co máte udělat, je pochopit, že „mysl nejsem já“. Pěstujte uvědomění „já jsem sobě vlastní vědomí“. Když se toto vaše porozumění stane pevné, pak vám neexistující mysl nebude dělat problémy.

Dotaz: Nemyslím si, že opakování „nejsem mysl, jsem vědomí“ by mě vůbec kdy mohlo přesvědčit, že mysl nejsem. Bude to jen další myšlenka, procházející myslí. Kdybych mohl alespoň na chvilku zažít, jaké je to být bez mysli, pak přesvědčení „nejsem mysl“ by přišlo automaticky. Myslím, že jedna sekunda zažití vědomí takového, jaké je, by mě přesvědčila více než několik let mentálního opakování.
Annamalai svámí: Zážitek bytí bez mysli máte vždy, když jdete spát. Nemůžete popřít, že ve spánku existujete a také nemůžete popřít, že vaše mysl není v činnosti, pokud zažíváte stav spánku beze snů. Tato denní zkušenost by vás měla přesvědčit, že vaše existence může pokračovat i bez mysli. Samozřejmě, že během spánku chybí zážitek plného vědomí. Ale jestliže uvažujete o tom, co se během spánku děje, pak můžete porozumět tomu, že vaše existence, kontinuita vašeho bytí nezávisí na vaší mysli nebo na vašem ztotožnění s myslí. Každé ráno, když se mysl objeví, okamžitě se vynoří myšlenka „toto (projevená mysl, která je vždy ztotožněná s tělem – pozn. LH) jsem já“. Budete-li o tomto svém tvrzení po nějakou dobu přemýšlet, objevíte, jak je absurdní. Protože pokud existujete jen za přítomnosti mysli, pak musíte přijmout, že neexistujete, zatímco spíte. Ale takto absurdní závěr nikdo nebudete akceptovat. Provedete-li analýzu vašich střídajících se stavů (bdění, snění, spánek beze snů), objevíte, že existujete, ať spíte či bdíte. Také zjistíte, že vaše mysl je aktivní jen během bdění či snění. Z těchto jednoduchých, denně zažívaných zkušeností, je snadné porozumět tomu, že mysl je něco, co přichází a odchází. Vaše existence není zrušená tím, že mysl přeruší svoji funkci. Neříkám vám žádnou těžko pochopitelnou filozofii. Hovořím o něčem, co si můžete ověřit přímou zkušeností během 24 hodin vašeho života.
Přijměte tato fakta, která můžete odhalit přímou zkušeností, a trochu více je prozkoumejte. Když se mysl jako vždy ráno objeví, neztotožňujte se se závěrem „toto jsem já, tyto myšlenky jsou mé“. Místo toho nechte tyto myšlenky objevovat a mizet, aniž byste se s nimi jakkoli ztotožňoval. Dokážete-li vzdorovat popudu přivlastňovat si každou myšlenku, pak dojdete k překvapivému závěru: odhalíte, že jste vědomím, ve kterém se myšlenky objevují a mizí. Zjistíte, že to, co se nazývá mysl, existuje pouze v přítomnosti myšlenek. Podobně, jako se had zjevuje v provazu, poznáte, že mysl je stejná iluze, která se objevuje jen skrze nevědomost či špatné chápání.
Chcete zažít zkušenost, která vám potvrdí, že říkám pravdu. Můžete to prožít, když se vzdáte svého dosavadního zvyku představovat si „já“, které tvrdí, že všechny myšlenky jsou „mé“. Uvědomte se jako samotné vědomí a pozorujte, jak všechny myšlenky přicházejí a odcházejí. Přímou zkušeností se dostanete k závěru, že vy – sám o sobě – jste opravdu vědomí a ne jeho prchavý obsah. Mraky proplouvají oblohou, ale jejich objevení se a zmizení nemá na oblohu vliv. Vaše pravá podstata je jako obloha, jako prostor. Zůstávejte jako obloha a nechte myšlenky – mraky – přicházet a odcházet. Budete-li pěstovat tento postoj lhostejnosti k mysli, postupně se od ní oddělíte.

Dotaz: Bhagaván řekl, že opakování „já jsem Self“ je pomocí při sebezkoumání, ale že to není sebezkoumání samotné.
Annamalai svámí: Meditace „nejsem tělo anebo mysl, jsem Self“ je velkou pomocí tak dlouho, dokud člověk není schopen správně či vytrvale provádět sebezkoumání. Bhagaván prohlásil: „Sebezkoumání je udržování mysli v Srdci“. Pokud toto nedokážete otázkou „kdo jsem já?“ nebo stažením já-myšlenky zpátky do jejího zdroje (Srdce), pak je meditace na uvědomění „já jsem všeprostupující Self“ velkou pomocí.
Bhagaván často říkal, že bychom měli pravidelně číst a studovat Ribhu Gítu. V Ribhu Gítě se praví že bhavana (meditace): „nejsem tělo, nejsem mysl, jsem brahman, jsem vše“ má být stále a znovu opakována, dokud se nestane naším přirozeným stavem. Bhagaván s námi sedával každý den, zatímco jsme přednášeli výňatky z Ribhu Gíty, které potvrzovaly skutečnost Self. Je pravdou, že řekl, že toto opakování je jen pomocí pro sebezkoumání, ale je to velmi silná pomoc.
Touto praxí se mysl více a více naladí na skutečnost. Když se takto mysl pročistí, je snazší ji stáhnout zpět do jejího zdroje a udržet ji tam. Když je někdo schopen držet se Self přímo, pak tuto pomoc nepotřebuje. Ale není-li toho schopen, pak mu tato praxe rozhodně pomůže.

Dotaz: Jak se správně věnovat sebezkoumání?
Annamalai svámí Annamalai svámí: Bhagaván říkal: „Když se objeví myšlenky, okamžitě zastavte jejich růst zkoumáním – Ke komu tyto myšlenky přišly? Co záleží na tom, kolik myšlenek se objeví? Zkoumejte jejich původ nebo nalezněte, komu tyto myšlenky náleží. Dříve či později tok myšlenek ustane.“ Takto máme provádět sebezkoumání.
Při podobných promluvám Bhagaván někdy používal přirovnání k obležené pevnosti. Když uzavřeme všechny vchody do pevnosti a pak budeme likvidovat jednoho obránce za druhým, když se snaží pevnost opustit, dříve či později zůstane pevnost prázdná. Bhagaván řekl, že ten samý postup můžeme použít i na mysl. Jak to udělat? Zablokujte všechny vstupy a výstupy do a z mysli tím, že nereagujete na vystupující myšlenky nebo smyslové dojmy. Nedovolte novým myšlenkám, názorům, tužbám, nelibostem apod. vstupovat do mysli a nedovolte myšlenkám vykvést a rozptýlit vaši pozornost. Když jste takto zablokovali mysl, pak se vypořádejte s každou nově se objevující myšlenkou dotazováním: „Odkud tato myšlenka přišla?“ nebo „Kdo je osoba, která má tyto myšlenky?“ Dokážete-li to dělat neustále, s plnou pozorností, nové myšlenky se budou objevovat jen na krátký okamžik a pak zmizí. Dokážete-li toto obležení mysli udržet po dlouhou dobu, pak přijde čas, kdy už nové myšlenky nevyvstanou a pokud ano, tak to budou jen letmé, nevyrušující obrazy na okraji vědomí. V tomto stavu prostém myšlenek začnete prožívat sebe jako vědomí, ne jako mysl nebo tělo.
Ovšem pokud vaše bdělost, byť jen na okamžik, povolí a umožní novým myšlenkám uniknout a díky nedostatku dotazování se rozvinout, pak bude obléhání přerušeno a mysl znovu získá určitou nebo dokonce veškerou původní sílu.
Ve skutečné pevnosti potřebuje posádka stálé dodávky jídla a vody, aby v průběhu obléhání vydržela. Když se zásobování zhroutí, posádka musí kapitulovat nebo zemřít. V pevnosti mysli, posáda, kterou jsou myšlenky, potřebuje myslícího k tomu, aby jim věnoval pozornost a oddával se jim. Pokud myslící neposkytne vyvstávajícím myšlenkám pozornost nebo je odmítne dříve, než mají šanci vyrůst, pak myšlenky zemřou hladem. Musíte je opakovaně odmítat dotazováním „Kdo jsem já? Kdo je osoba, která má myšlenky?“. Aby bylo odmítnutí účinné, musíte to udělat dříve, než vyvstávající myšlenka získá možnost vyrůst do proudu myšlenek.
Mysl je jen soubor myšlenek a myslícího, který je myslí. Myslícím je já-myšlenka – první myšlenka, která se před ostatními vynořuje z Self a říká „já jsem tělo“. Když jste ustavičným dotazováním či odmítnutím pozornosti vykořenili všechny myšlenky, s výjimkou myslícího, pak já-myšlenka klesne do Srdce a rozpustí se a zanechá po sobě jen uvědomění vědomí. Toto rozpuštění se odehraje tehdy, když ustane ztotožňování já-myšlenky s ostatními myšlenkami. Zatímco zbloudilé myšlenky vaši pozornost přitahují, já-myšlenka bude svojí pozorností vždy směřovat směrem ven. Účelem sebezkoumání je stočení pozornosti já-myšlenky směrem do nitra, směrem k Self. To se stane automaticky, jakmile se přestanete zajímat o vaše myšlenky.

Dotaz: Mnoho lidí shledává sebezkoumání velmi obtížným. Dokonce se zdá, že většina z Bhagavánových uctívatelů sledovala cestu bhakti (lásky). Pokud člověk nedokáže úspěšně provádět sebezkoumání, měl by nejdříve pročistit mysl džapou (opakováním božího jména)?
Annamalai svámí Annamalai svámí: Ne. Pokud máte alespoň nějaký zájem o cestu sebezkoumání, měl byste ji sledovat, dokonce i když cítíte, že v ní nejste zcela úspěšný. Chcete-li provádět sebezkoumání účinně a správně, měl byste se této metody držet. Jiné metody mohou být svým vlastním způsobem správné, ale nejsou vhodné jako příprava pro sebezkoumání. Máte-li vážný zájem stát se dobrým hráčem na housle, budete se učit u dobrého učitele a cvičit co možno nejvíce. Setkáte-li se s nějakými obtížemi při nácviku hry na housle, nepřejdete na několik měsíců na hru na klarinet. Zůstanete u svého vybraného nástroje a budete cvičit, dokud vše nezvládnete. Nejlepší průpravou pro sebezkoumání je sebezkoumání.

Dotaz: Vraťme se k vaší radě – myslet: „já jsem Self“. Jsme uvyklí dělat rozdíly mezi věcmi. Vy říkáte: „myslete, že jste Self“. Pokud se pokouším vytvořit toto pociťování, nebude to opravdová skutečnost, bude to pouze představa v mysli. Může mi přemýšlení o této představě opravdu pomoci?
Annamalai svámí: Když říkám „myslete na Self“, požaduji, abyste byl Self, ne abyste na něj myslel. Buďte si vědom toho, co zůstane, když myšlenky ustanou. Buďte si vědom vědomí, které je zdrojem všech vašich myšlenek. Buďte tímto vědomím. Pociťujte, že to je to, co opravdu jste. Budete-li toto dělat – meditujete o Self. Ale pokud se nemůžete upevnit ve vědomí, protože vaše vásany jsou příliš silné a příliš aktivní, je výhodné se držet myšlenky „já jsem Self“. Myslíte-li tímto způsobem, pak nespolupracujete se svými vásanami, které jediné brání vašemu sebe-uvědomění. Pokud své vásany neposilujete, dříve či později vás opustí.

Dotaz: Když jsem četl literaturu Ramanášramu, často se mi zdál Bhagaván velmi přísný a vážný. Byl k vám Bhagaván tak laskavý, jako jste vy k nám?
Annamalai svámí: Různí lidí v něm vyvolávali různé odezvy. V mém případě byl vždy laskavý a ohleduplný. Ale neměl byste soudit Bhagavána podle jeho chování. Pokud se na někoho hněval nebo si ho nevšímal, bylo to vždy pro jeho vlastní dobro. Předával milost skrze svůj hněv stejně jako skrze svoji milost.

Dotaz: Tělo Bhagavána odešlo. Vím intelektem, že je Self a že je všude, ale občas si přeji, abych měl štěstí sedět v jeho fyzické přítomnosti. Já vím, že tělo je koneckonců nedůležité, ale pokud bych věděl, že mohu jít za Bhagavánem a mluvit s ním nebo jen sedět u něj, když mám problém, cítil bych se tak šťastný a v bezpečí.
Annamalai svámí: Bhagavánovo tělo je vše, co vidíte. Jeho nápomocná přítomnost, kterou si přejete, prosvítá skrze všechny tyto formy a oživuje je. Nebuďte připoután k Bhagavánově formě či tělu. Skutečný Bhagaván je za formou a za smrtí. Ačkoli voda vytéká z tlamy kamenné sochy tygra, každý ví, že z tygra nepochází. Všichni vědí, že jejím zdrojem je nádrž. Podobně Bhagaván nyní mluví skrze každého, kdo ho zná a zažívá ho takového, jaký skutečně je.

Dotaz: Často říkáte, že satsang (pobývání v přítomnosti mudrce) je důležitý. Můžu mít satsang s Bhagavánem, třebaže je nyní mrtvý? Ptám se, protože jsem měl jednou velmi silnou zkušenost jeho přítomnosti, když jsem byl ve Švýcarsku. Tou dobou už byl Bhagaván mnoho let po smrti.
Annamalai svámí Annamalai svámí: Bhagaván existuje po všechen čas na všech místech. On je Self a nikoli nějaká forma. Je bezvýznamné, že tělo, které jsme brali jako formu Bhagavána, je nyní mrtvé. Rádiové vlny můžete zachytit kdekoli. Naladíte-li sebe sama na Bhagavánovu frekvenci, což je nepomíjející Self, můžete si uvědomovat vyzařování jeho milosti, ať jste kdekoli.
Není žádné oddělenosti od Bhagavána. Každý atom hmotného světa je Bhagaván. Každý čin, který se na světě odehraje, je uskutečněn samotným Bhagavánem. Veškeré bytí, všechny formy jsou formou Bhagavána. Když jste zcela naladěný na Bhagavána, zažijete jas a mír. Dostane se vám vedení, ať jste kdekoli.

překlad LH