Projevem Bhagavána Šrí Ramany Mahárišiho bylo ticho. Promluva, která plynula tímto prostředníkem – tichem – byla nesmírně mohutná, o čemž následující vyprávění podává důkaz.

Když jsme pobývali v jeskyni Virúpákša, přišel tam jednou pro daršan obvodní výběrčí daní se svým zástupcem. Když se pokorně položili před Šrí Bhagavánem, výběrčí začal mluvit a ze široka se rozhovořil o všech sádhanách, které absolvoval, a také uvedl všechnu duchovní literaturu, kterou přečetl. Když svou řeč skončil, tak přiznal, že mír je mu stejně vzdálený, jako předtím.

Jakmile skončil, začal se svým vyprávěním zástupce výběrčího. Bylo stejně dlouhé. Obě sdělení trvala velmi dlouhou dobu, nicméně Šrí Bhagaván je nikdy nepřerušil. Zůstával tichý, i když oba návštěvníci již skončili se svým vyprávěním. Výběrčí nedovedl čekat na odpověď a spustil proto další obšírné vyprávění. Šrí Bhagaván tiše naslouchal, ale zůstal tichý i poté, když vyprávění skončilo.

Výběrčí byl z toho pochopitelně poněkud vyveden z míry, protože Bhagaván stále nic neříkal. Proto poněkud smutně poznamenal: „Hovořili jsme dlouho, ale vy jste ústa ani neotevřel. Prosím, řekněte nám něco, třeba jen krátkého.“

Šrí Bhagaván k nim nakonec promluvil a prohlásil: „Celou dobu jsem mluvil svým jazykem, Co mám dělat, když vy mi nenasloucháte?“

Výběrčí byl inteligentní a obeznalý v duchovních záležitostech. Pochopil obsah zastřené Bhagavánovi odpovědi. Najednou ho přemohla láskyplná oddanost a padl Šrí Bhagavánovi k nohám a začal prozpěvovat sanskrtský verš od Šankary ze Šrí Dakšinamurtiho: „Pohleď na zázrak, který sedí pod banyánovým stromem. Žáci jsou staří a prošedivělí, učitel je kvetoucí mladík. Přestože Mistrova řeč je pouhé mlčení, všechny nejistoty žáků jsou tím rozptýleny.“

Oba návštěvníci pak přestali hovořit, skončili s kladením otázek a dali přednost sezení před Šrí Bhagavánem v tichu meditace. Dosáhli míru, po kterém toužili, a odešli zcela uspokojeni.

Velikost mlčení, jakožto prostředku, který poskytuje poučení, vyplývá i z rozhovoru, který se odehrál mezi Šrí Bhagavánem a jedním stoupencem:
Otázka: Co je plodem, který zraje z mlčení?
Ramana: Antara mauna (vnitřní mlčení) je prostým sebepodrobením, což znamená být bez pocitu ega.
Otázka: Jaký je význam mauny?
Ramana: Stav, který je nad řečí a myšlenkou, se nazývá mauna. To je dhjána (meditace), která je bez mentálních aktivit. Dhjána znamená kontrolu mysli. Hluboká dhjána znamená stálou promluvu.
Ticho je věčnou promluvou, je to mentální tok řeči. Když se hovoří nahlas, pak onen tok je přerušován, protože slova jsou překážkou řeči ticha.
Lidé mohou poslouchat jak se vedou diskuze třeba hodiny a mohou se přitom cítit šťastnými, ale nezlepší se. Ticho je však věčnou promluvou a poskytuje zdar celému lidstvu. Mauna znamená „pokrok v řeči“. Diskuze onen „pokrok v řeči“ postrádají. Ticho, mlčení, je věčným, nerušeným tokem promluvy. Je nejvyšším vyjádřením.