Před několika lety mne zavedl přítel do Trumanova muzea v Independence v Missouri. Z vystavených exponátů mne nejvíce zaujala hliněná lampička, kterou president Truman obdržel od židovské obce v Bostonu. Pocházela z dob starozákonného krále Davida. Na jejím podstavci bylo napsáno: „Duch člověka je svící Pána“ /Přísloví 20-27/. Zakladatelé různých náboženství – Kršna, Kristus, Buddha, Mohamed, Zoroaster a Lao-C‘ – všichni znali způsob, jak se podobná svíce zapaluje.

Shrneme-li zásady, která všechna velká náboženství znají a ovládají, pak vznikne tento prostý výčet:
1/ V jevovém světě je základem všeho života cosi, co je zcela božské.
2/ Každý člověk může poznat božský základ veškeré existence.
3/ Život má jediný cíl – nikoli získávat majetek, úspěch či slávu – ale poznat božský základ naší existence a sjednotit se ní se.

Velmi málo mne zajímá teologie, metafysika a filosofie. Přistupuji k Písmu jako k praktické rukověti o umění života. Pravdu v Písmu obsaženou si může ověřit každý, kdo je připraven přijmout určitou etickou a mentální kázeň.

Aldous Huxley říká, že věčná filosofie, zjevená v Bhagavadgítě, je asi nejsystematičtější. Učenci říkají, že byla sepsána před 2 500 lety. I když nejsem na tomto poli vzdělán, bez váhání říkám, že Bhagavadgíta je nadčasová. Vychází z upanišad, které Schopenhauer pokládal za nejvelebnější a nejušlechtilejší studii lidstva. O Bhagavadgítě existuje jednoduchý sanskrtský verš, který říká, že upanišady jsou krávy. Ten, kdo dojí krávy je Kršna. Teletem je Ardžuna a vy a já pijeme mléko, nesmrtelný elixír, který pochází z upanišad.

V upanišadách se uvádí zvolání, vycházející z vroucího srdce a které se od věků stále ozývá: „Veď mne od neskutečnosti ke skutečnosti, od temnoty ke světlu, od smrti k nesmrtelnosti“. V Katha upanišadě, která patří k nejhlubším upanišadám vůbec, je uveden významný rozhovor mezi králem Smrti Jamou a chlapcem Načiketou a probíhal asi takto:
Načiketas: „Copak není způsob jak překonat smrt?“
Král Smrti Jama, když jej předtím vyzkoušel, zda je hoden stát se jeho žákem, mu sděluje největší tajemství, které prostoupilo všechna náboženství a říká: „Dokud se budeš ztotožňovat s tělem, které je podrobeno změnám a zmaru, dotud budeš i ty podroben největší ze změn – smrti. Podaří-li se ti nějakým způsobem prorazit ztotožňování s tělem a namísto toho se naučíš ztotožňovat se s neměnným átmánem, Pánem, který dlí v lotosu tvého srdce, pak jsi překonal smrt.“
Načiketas se ptal dále krále Smrti: „Řekni mi prosím, jak mohu překonat smrt?“
Tu mu král Smrti odpověděl: „Aby si dosáhl stavu nesmrtelnosti, musíš se naučit přivést mysl naprosto pod kontrolu, a to jednobodovou meditací o Bohu. Kdo dosáhne takovou úroveň vědomí, ten splyne s Bohem a skrze Jeho nekonečnou milost je osvobozen od cyklu narození a smrti“.

Ve Starém zákoně se říká: „Buď tichý a věz, že Já jsem Bůh“. Abychom poznali Boha – základ naší existence, musíme jít daleko nad smysly, mysl a intelekt, které představují jen omezené vybavení. Je logické, že omezený nástroj nemůže změřit nekonečno. Jedinečné zkušenosti mystiků celého světa přinášejí svědectví o transcendentálním způsobu poznání. „Smyslové vybavení pocházející od přírody, nemůže dosáhnout Boha, ani tě nemohou s Ním spojit. Schopnosti rozumu, vůle a paměti mohou po Bohu jen usilovat, ale nemohou být místem, kde by On přebýval. Nicméně je v tobě hlubina, zdroj, odkud všechny schopnosti vyvěrají, podobně jako větve z kmene stromu. Tato hlubina je jednotou,věčností – téměř bych řekl nekonečnem – tvé duše. Jelikož je nekonečná, nemůže ji nic jiného uspokojit a poskytnout spočinutí, než nekonečnost Boha“. Tak zní svědectví Wiliama Lawa, anglického mystika 18. století.

Pán Kršna, který je nejchápavějším učitelem každého, dává Ardžunovi v Bhagavadgítě praktickou lekci, jak meditovat: „Uklidni svou mysl, soustřeď ji a utiš svou mysl ve Mně. Pak budeš se Mnou spojen v tomto životě“. Ardžuna však namítá, že je snadnější ovládnout vítr než mysl. Kršna mu na to odpovídá: „Ardžuno, vím, že je velmi obtížné zvládnout mysl. Splň jednoduché tajemství a tím je pravidelná, systematická a vytrvalá praxe“.

Jak se naše meditace prohlubuje, býváme překvapeni, jak málo jsme schopni kontrolovat svou mysl. Nežijeme cílevědomě. Tak, jak se učíme meditací vykonávat kontrolu nad hlubšími hladinami vědomí a začínáme překonávat posedlost ztotožnění s tělem, začínáme také být schopní tělo používat. Toto utiskující ztotožňování jsme schopní myslí překonat a jsme schopni k tomu mysl používat. Dříve než můžeme tyto nástroje užít k naplnění svrchovaného cíle života, musíme se od nich značnou mírou odpoutat. To nám umožní meditace, stane-li se hlubší. Dobré zdraví, mír mysli a schopnost odpovídajícím způsobem čelit životním bouřím a stresům a i zocelení charakteru nastanou, když se všechna přání podrobí jediné svrchované touze. To jsou známky člověka, který dělá pokrok na cestě meditace.

Sv. František z Assisi se zmiňuje o těle, jako o bratru oslu. Říká: „To je bratr osel a já jsem jezdec. Dokud se považuji za část bratra osla, neznám ani svobodu, ani schopnost žít záměrně pozorný“.

Díváme-li se kolem sebe, zjistíme, že jsme více otroky našeho vlastnictví než jeho pány. Kampaň Gándhího proti povinnosti vlastnit majetek, měla inspiraci ve zprávách mystiků všech věků, kteří nás varují slovy: „Chceš-li být svobodný, pak nebuď připoután“. Toto nemá co dělat s chudobou, ale s odpoutaností, nepřivislostí. Je možné, že chudý venkovský rolník je ve své chatě velmi připoután k svým několika měďákům a hliněným hrncům, stejně jako je možné, že král ve svém paláci žije odpoutaně a je volný.

Rámakršna shrnul celou nauku Bhagavadgíty do jednoho slova: „obrátíme-li slovo Gíta v sanskrtu, stane se z něj tyagi, což znamená zřeknutí se. To neznamená ani chudobu ani jednotvárnost, ale dynamickou tvořivou kvalitu, která umožňuje žít jako pán a ne jako zajatec života.“

Bhagavadgíta stanovuje pro svrchovaný cíl života tři cesty – karmajógu – cestu činnosti, džňánajógu – cestu poznání a bhaktijógu – cestu oddanosti.
1/ Karmajóga znamená cestu práce, činnosti nabídnuté Bohu. Každý čin musí být vykonáván jako nabídka Bohu a nesmí být doprovázen dychtěním po ovoci činnosti, což je velice těžké.
2/ Džňánajógou se na západě obyčejně rozumí cesta intelektu. Správněji je to cesta gnóse v řeckém smyslu, čili transcendentální, nadvědomý způsob poznání.
3/ Bhaktijóga je cesta oddanosti. Jsme-li schopni se ubírat cestou oddanosti, která tkví v každém z nás, pak tato cesta je rychlá, bezpečná a sladká.

Jsem přesvědčen, že všechny tři cesty – činnost, poznání a oddanost – mají zákonité místo v našem každodenním životě, ale musí být založeny na pravidelné a systematické meditaci. Vrchol meditace se v sanskrtu nazývá samádhi, když „sam“ znamená „s“ a „adhi“ znamená „Pán“. Výchovně dobrým prohlášením je, že poznávání je funkcí bytí a my docházíme k poznání Boha, protože Jeho nekonečná milost nám dovoluje se k Němu připojit tak, jak to nazývá jeden křesťanský mystik, s „opravdovým účastenstvím“. Když se stalo samádhi, čili sjednocení s Bohem stálé, pak jej Indové nazývají mókša a buddhisté nirvána. Kdo dosáhl sjednocení s Bohem, poznal kdo sám o sobě je a v životě má již jediný úkol či předstíraný cíl – připomínat jiným, kdo (nebo čím) opravdu jsou.

Meditace rozvíjí v člověku tu nejdrahocennější schopnost, které vůbec může dosáhnout, a to je schopnost změnit hněv v soucit, strach v nebojácnost a nenávist v lásku. Nikdy nepřestanu zdůrazňovat, že největším zázrakem meditace je její vlastnost očistit srdce ode všeho sobeckého a degradujícího. Blahoslavení čistí v srdci, neboť oni Boha viděti budou. Bhagavadgíta skýtá dokonalý obraz člověka, který je s Bohem sjednocen. Kršna ho popisuje slovy: „Mému srdci není nikdo tak drahý, jako ten, kdo chová lásku ke všem, k přátelům i nepřátelům, k těm, kdo na něho útočí, kdo ho tupí a mučí – a bude pro něj mít jen laskavost a soucit“. Ježíš říká: „Miluj svého nepřítele, žehnej jim když tě proklínají, čiň jim dobře, když tě nenávidí a modli se za ně, jsou-li na tebe krutí a pronásledují tě“.

Každý potřebuje v životě trochu štěstí, ale také trochu bídy. Smutek nám umožní, abychom duchovně rostli a pochybuji, že by kdy byl mystik, jehož srdce mnohokrát žalem nepukalo, než dosáhlo spojení s Bohem. Proto je-li smutek nezbytný k duchovnímu růstu, pak boží člověk jej bude vítat s otevřenou náručí. Postavte jej do chudoby či do bohatství. Udělejte jej zdravým nebo nemocným. Učiňte ho slavným či neslavným. Bude vždy spokojen. Bude stále stejný, protože se ztotožnil s tím, co se nemění. Proč by měl být dotčen změnami, když ví, kdo dlí v jeho vědomí?

V našem životě musíme každou chvíli provádět a podstupovat volbu. Máme se ztotožnit s átmanem, duší, Kristem uvnitř, Kršnou sedícím v srdci na trůnu nebo se mám ztotožnit s tělem, které je podřízeno změnám? Kršna říká: „Nesmíte nikdy dovolit, aby se ztratila vaše bdělost, proto musíte stále a nepřetržitě usilovat“. Vaše vůle musí být tak rozhodná, že ničemu nedovolí, aby nás to odchylovalo od cíle. Všichni mystici a světci jsou zajedno v názoru, že tento cíl je nejvyšším osudovým určením, ke kterému se lidstvo ubírá.

Dr. Oppenheimer, slavný americký atomový vědec, byl svědkem pokusné explose atomové bomby v poušti Nového Mexika. Vzpomíná na to, co se mu v té chvíli objevilo v mysli. Byla to hrozná slova z Bhagavadgíty : „Přicházím jako čas, ničitel lidí, připraven pro hodinu jejich zkázy“. Ke stejnému tématu Mistr Eckhart říká: „Čas je tím, co zdržuje světlo, aby nás zastihlo. A nejen čas, ale i světskost, nejenom světské pocity, ale i pouhé zabarvení a vůně času“.

Provádíme-li meditaci, jsme osvobozeni od času, to znamená, že jsme osvobození z čelistí krále Smrti. V jedné hymně od Šankary se říká: „Nepyšněte se svým mládím, svým bohatstvím, vaším jménem. Čas vám to odnese v jednom okamžiku. Jedině u nohou Pána je útočiště“.

Opakuji co jsem již řekl. Smrt je velkou změnou, při které se chemické složky těla rozloží v původní stav. Smrti jste podrobeni jen tehdy, když se ztotožníte se svým tělem. Kršna říká: „Meditací o Pánu, pokud se s Ním ztotožníte, můžete jednou provždy prorazit ono prvotní nucení, onen odvěký blud, že jste tělem“. Ježíš říká Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve Mně věří, i když by byl mrtev, bude mít život věčný“. Kršna zase říká: „Nauč se zaměřit svou veškerou pozornost na Mne a Mou povinností je tě osvobodit a zachránit z koloběhu zrození a smrti, který se nazývá životem“.