Úvod
Edward Muzika: Mysl je hladová. Neustále pátrá po idejích a zkušenostech. Podobá se vyhublému psu hledajícímu potravu. A opravdu, původní smysl mysli bylo pomoci tělu, nalézat potravu a přemáhat nepřítele. Hledání pokračuje ze zvyku, i když tělo váží třeba 150 kg, s myslí, která má tolik myšlenek, že by to vydalo na tucet encyklopedií. Vysoce oceňujeme velké básníky, ty, kdo vytvářejí nové filozofie či politická hnutí. Takto propadá svět zkáze, jsa pokroucen krásnými slovy o nacionalizmu, křesťanství, komunizmu a „spravedlivých válkách“.

Jak se chováme k člověku jednoduchému, který říká, že všechny problémy vycházejí z mysli, kterou tak milujeme? Jak se chováme k tomu, kdo říká, že nejvyšší pravda je tak prostá, že ji můžeme nalézt jedině tehdy, když přestaneme používat slova a budeme zůstávat v tichu? Jak se chováme k tomu, kdo říká, že naše mysl není našim přítelem a že máme udělat vše, abychom ji zastavili? A co když cítíme pravdu, která z takového člověka vyzařuje, avšak nevíme, co si o něm máme myslet?

Uděláme jednoduše to, co děláme vždycky – uděláme z něho objekt v naší mysli. Budeme na něho myslet a jeho učení zabalíme do našich myšlenek zabývajícími se spiritualitou, Guruem, Bohem. Použijeme každé jeho slovo k tomu, abychom se utvrdili v tom, co již víme. Jsme tak zaměstnáni věšením starých ideových cetek na nový pojmový vánoční stromek, že ani nevidíme, že to je ve skutečnosti jenom věšák. Vidíme to, co chceme vidět. Bez poznávání nemůžeme vidět.

Jedna žena se zeptala Bankei Zengiho: „Podle všeho, co říkáte, nemáme dělat nic jiného, než to, že máme sedět zcela volně, bez úsilí v tichu. Nemyslíte si, že takové učení je povrchní?“
Bankei odpověděl: „Povrchní? Vy si nevážíte ticha. Zlobíte se a měníte jej v bojovného ducha. Dáváte průchod sobeckým touhám a měníte je ve zvířecí. Svou pravou přirozenost proměňujete ve vše možné – to je povrchní. Není nic závažnějšího a není nic, co by bylo více vhodné ke sledování, než žít život v tichu. Můžete si myslet, že to je povrchní, ale věřte mi, ticho je tak závažné, že jej nejste schopna uskutečnit.“

Satsang
Robert Adams: Mnozí z vás přišli, abyste mne slyšeli mluvit, ale sedět v tichu je daleko mocnější než to, co slova mohou vyjádřit. Pokud jste přišli, jen abyste mne slyšeli hovořit, budete zklamáni, protože nejsem řečník, nejsem lektor a ve skutečnosti nemám co říct. Avšak většina z vás funguje tak, že poslouchají, jak lidé mluví. Ale rozpomeňte se, kolika učitelům jste naslouchali. Jistě stovce. Kolik knih jste přečetli, a kde jste? Zde. Kdyby promluvy a knihy vám prokázaly něco dobrého, nebyli byste tady. Přišli jste sem, protože stále hledáte a pátráte. Snažíte se najít něco, co je mimo vás, ale to se vám nedaří. To, co hledáte, již sami jste. Není kam jít a nic nemusíte učinit. Všechno už je. Nikdo to pro vás nemůže změnit.

Když sedíte v tichu, musíte se zabývat vašimi vlastními myšlenkami. Většina lidí to nemá ráda, a proto mne chtějí slyšet mluvit. Když tady skončíme, jdou domů a dívají se na televizi a poslouchají, co zase říká někdo jiný. Mluví s členy svých rodin. Chodí do kina, kde není nic jiného než povídání, mluvení, mluvení. To nikam nevede. Mnozí z vás nechtějí sedět v tichu, protože na vás dotírají vaše mysli. Vystupují všechny možné minulé potíže a obavy z budoucnosti. Chcete být zaměstnaní. Chcete slyšet dobrá slova, vedoucí k hlubokému poznání.

Není však žádné hluboké poznání a nejsou dobrá slova. Všechno, co vás učili, není pravdou. Jediná pravda, která existuje, jste vy sami, ale co jste vy sami? Vaše pravé Já je právě to, co jste. Chyba, kterou většina lidí dělá, je, že se chtějí změnit. Jak byste se mohli změnit? Domníváte se, že jste se dostali do problémů, nebo že máte nedobrou mysl, nebo že něco je špatné a chcete to změnit. Tyto věci neexistují. Není nic, co by se mělo změnit. To mám na mysli, když říkám, že máte být tací, jací jste. Vy sami o sobě, tací jací jste, spontánně. TO žije v nyní. Nemá čas, aby se trápilo nebo myslelo. Jste-li sami sebou, jste Bohem. Jste vědomí. Jste absolutní Skutečností. Jste vždy sebou samými. Nikdy nejste někdo jiný, ani jste nikdy nebyli někým jiným. Vaše přirozenost je božská. Nejste to, co se zdá, že jste. Jediné, co máte odstranit, je jevnost či víra v to, co je zdání, neboť jevnost zdání je klamná.

Mnozí z vás stále věří, že jsou směsí těla a mysli. Vůbec jim nevadí, kolikrát říkám, že nejsou tělo a mysl, stále se drží ztotožňování s tělem a myslí. To je chybné. To neexistuje.

Co je vůbec vaše tělo? Podíváte-li se na své tělo elektronickým mikroskopem, uvidíte milióny atomů. Co je atom? Věda nám říká, že každý atom má proton, který je středem a elektrony víří kolem protonu. Vaše tělo vypadá, že se skládá z triliónů atomů, což znamená, že je stále v proudu. Nejste hutní, pevní, jak si myslíte. Ve světě není nic pevného.

Na celé věci je velice podivuhodné, že jste mikrokosmem v makrokosmu. Znamená to, že jste malý vesmír ve velkém. Když se podíváte do vesmíru, zjistíte, že je složen z galaxií a solárních systémů. V galaxiích jsou miliardy solárních systémů. A co je solární systém? Je to slunce, okolo kterého krouží planety. Nezdá se vám, že to je stejné, jak je tomu u atomu? To je tím, když písma říkají, že žijete v těle Boha, protože celý vesmír se jeví jako pulzující bytost. Ona tepe a dýchá. Dovedete si to představit? Vesmír opravdu dýchá, stejně jako vy. Jste věrný obraz vesmíru.

Kdybyste byli velikosti atomu ve vašem těle, byli byste ve vesmíru. Kdybyste se podívali vzhůru, spatřili byste slunce, hvězdy, planety, ale to všechno ve vašem těle. Je to hra mysli. Vy nejste to, co se zdáte být. Proto říkám, nejste tělo. Co říkám o tělu, není pouze duchovní, ale je i vědecké. Mezi atomy je prostor, stejný prostor jako když vzhlédnete k planetám. Prostor mezi molekulami, atomy, a elektrony je to, co nazýváme prostor. To je to, co vidíme našima očima… prostor, ale je to opravdu prostor?

Mudrci nám říkají, že ve skutečnosti to je vědomí. Co je vědomí? Něco, co je vědomé. To znamená, že tu je životní síla, která je podkladem veškeré existence. Co je to životní síla? Co je příčinou stvoření? Co je základem všeho? Milí přátelé, říkám vám, že odpověď je ve vás. Vy jste příčinou stvoření, ale vy, jakožto vy, neexistujete, a proto stvoření, jak se projevuje, jak se zdá, že je, je také neexistující. Jinými slovy, stvoření existuje jen proto, že vy existujete. Když jdete večer spát, co se stane se stvořením? Pro vás již neexistuje. Vím, že můžete namítnout – „vím, že tu stejně je“. Ne, vy nevíte. Kdo ví? Vy jste ve stavu hlubokého spánku. Co se vás týče, jste mrtví. Podobně je tomu tehdy, když přijde čas opustit tělo. Stanete se Vědomím samým o sobě.

Rozdíl mezi spánkem a být realizován spočívá v tom, že když spíte, jste realizováni, ale nejste si toho vědomi. Když jste realizováni, jste si vědomi celého dění. Tak vidíte, když spatříte sebe, jak se ve skutečnosti skládáte z atomů, z triliónů a triliónů atomů, a pak nejste tím, za koho či za co sami sebe pokládáte. Byli jste oklamáni.

Probudit se. Proč byste se měli probudit? Když se díváte na svět dnešních dnů, a vidíte, co se děje, jste z toho úplně vyvedeni. Nevíte, proč je někde válka, proč je taková krutost mezi lidmi. Jsou boje v Jižní Americe a v Africe jsou převraty. Vypadá to, že není nikde mír. Ale Skutečnost je láskou. Skutečnost je mírem. Skutečnost je neomezené štěstí. To nedává žádný smysl. Jak může být Skutečnost štěstím, láskou a mírem, když se díváte na působení Skutečnosti. Vždyť se jeví jen chaos, pomatenost a krutost mezi lidmi.

Byli jste zhypnotizováni. Viděli jste někdy hypnotizéra? Dobrý hypnotizér vás zhypnotizuje s tím, že věříte téměř všemu. Univerzální hypnotizér se jmenuje mája. Způsobuje, že věřím, že jsem Robert a že mám život k žití. Způsobuje, že věřím, že jste Jana, Ferda nebo Jindra či Marie a že máte život k žití. Děláte si starosti se životem. Nemáte trpělivost. Pořád chcete věci změnit, udělat je lepší, zlepšit to nebo ono. Ale to je všechno jen legrace. Nemůžete nic zlepšit.

Jediné, co můžete udělat, je probudit se. Když se probudíte, uvidíte svět jako odraz, jako odraz v zrcadle. Zrcadlo je stále stejné. Nikdy se nemění. Odrazy jsou měnlivé. Pochopitelně vystoupí otázka, proč jsou zrcadlové odrazy? Odkud přicházejí? Má odpověď zní, že neexistují. Podám vám analogii, abyste porozuměli, odkud všechno pochází. Existuje jediná Skutečnost, kterou jste vy sami. Kdybyste pochopili, kdo jste, byli byste nejšťastnějším člověkem, který kdy žil, a míním tím štěstí, úplné štěstí, neměnné štěstí. Je tu něco takového? Ano je. Neměnný mír a neměnná láska. Ale vy jste si zvolili se ztotožňovat s májou, neskutečností a tak si myslíte, že trpíte. Domníváte se, že váš život není hodnotný. Srovnáváte se s někým jiným. Chtěli byste učinit změny. Ale jak teď už víte, když podniknete tyto změny, pak mají jen krátké trvání a jste tam, kde jste byli.

Moudrý proto nechce opravdu nic změnit. Takový se stává tichý a trpělivý. Pracuje na sobě samém. Pozoruje své myšlenky, pozoruje své činy a všímá si, zda se jich nezmocňuje hněv, zda se na něj nechystá sklíčenost, dává si pozor, aby v něm nepropukla žárlivost či závist apod. Krok za krokem si uvědomuje, že on tím není.

Ta hypnóza je lež, a na její stavy nereaguje. Do té míry, co na stavy hypnózy nereaguje, stává se volný. Již se nestará o to, kdo co dělá, S nikým se nesrovnává. S nikým nesoutěží. Pouze se hlídá a pozoruje. Dívá se na mentální poblouznění. Nechodí kolem a neříká: „Jsem absolutní Skutečnost – Já jsem Bůh. Já jsem Vědomí“. Spíše se dívá, odkud myšlenky přicházejí a nechává při tom každého na pokoji.

Taková bytosti se velice rychle rozvíjí a je jedno, v jakých nesnázích se nachází. Nic jí nevadí, protože taková bytost je již volná. Když mysl spočívá v srdci, to znamená, když mysl již nevychází ven, aby se ztotožňovala se světem, když tedy mysl spočívá v srdci, nastává mír a harmonie. Pak je čiré bytí. Když dovolíte mysli, aby vycházela z vás ven, začne mysl srovnávat, usuzovat, začne pociťovat uraženost, a pak není mír, není klid.

Jak začnete? Napřed si musíte uvědomit polohu, v jaké se teď nacházíte, to jest, zda-li si myslíte, že je to dobré či špatné, zda-li jste šťastní nebo smutní, zda-li jste bohatí nebo chudí, nemocní či zdraví. To je vaše nynější pravá poloha. To je začátek. Přestaňte usilovat, abyste byli někdo jiný. Přestaňte usilovat o změnu ve vašem životě. Jste ve správné poloze, právě tak jak jste. Můžete-li se stát šťastným a být plni míru v poloze, v jaké právě jste, pak se najednou vyskytnou okolnosti, které budou k vašemu prospěchu, a opět budete ve správné poloze. Cokoli prospívá vašemu tělu – mysli, je vaší správnou polohou. Čím více ve vás narůstá schopnost toto vidět, tím inteligentněji budete pojímat to, co jsem říkal a budete míruplnější. Karmický vzorec odpadne a začnete se probouzet.

Zpočátku to bývá postupné. Zjistíte, že věci, které vás předtím otravovali, vás přestávají rušit. Zjistíte, že konflikty, které jste mívali s lidmi, s kterými žijete, přestávají, protože jste je zastavili. Není snaha o urovnání. Přestala snaha mít výhodu. Přestalo úsilí nalézt správné knihy, správného učitele nebo cokoli jiného správného. Zůstáváte centrovaní, zůstáváte volní. Když něco přijde, ať dobré či zlé, pouze klidně sedíte, tam kde jste, a ptáte se: „Komu to přichází“? Usmíváte se, protože jste sebe oddělili od vašeho těla a mysli, a začínáte uskutečňovat, že vaše mysl a tělo prochází zkušenostmi, nikoli však vy.

Již tu není nic, co by vás trápilo. Ničeho se neobáváte a nic vás nerozčílí. Není nic, co by vám mohlo uškodit. Uvědomujete si, že je jedno, co kdo vašemu tělu dělá fyzicky, slovně nebo jinak. Nic vás nemůže zraňovat, protože nejste tělem. Nezáleží na tom, co vám kdo říká, co vaše oči vidí. Nemůže to mít dopad na vás, protože nejste myslí. Opravdu jste se od vašeho těla a mysli oddělili. To je však jen začátek.

Budete-li pokračovat, vaše tělo a mysl klesnou, myslím tím, že pozbydou na významu a vy se s nimi již přestanete ztotožňovat. Vy opravdu víte, cítíte a zažíváte, že vaše tělo a mysl neexistují, vy však existujete. Vy neexistujete jakožto tělo a mysl. Existujete jako absolutní Skutečnost, jakožto Vědomí a už dále nevěříte, že vaše tělo a mysl jsou modifikacemi Vědomí. Vy jen víte, že není žádné tělo a žádná mysl. Jste bez ega. Pro vaše tělo a mysl není žádný důvod k existenci.

Napřed toto pociťujete jen slabě. Zjistíte však, že čím je tento pocit silnější, tím silnější je pocit štěstí. Začnete se nořit do Vědomí. Začínáte pociťovat Skutečnost. Svět pokračuje, lidé dělají to, co vždycky dělali, avšak vy to vidíte zcela jinak. Už nevidíte stejný svět, který jste byli zvyklí vídat. Je to jako kdybyste četli časopis. Obrázky časopisu jsou před vámi, ale vy nejste časopis ani obrázky. Kdo jste, bude však nadále tajemstvím. Pamatujte, cokoli o tom můžete vyjádřit, ono to není. Proto neobcházíte kolem a neříkáte „jsem čirá Skutečnost“ nebo „jsem Vědomí“. Zůstáváte tiší. Podle ovoce poznáte je. Stanete se světlem ve světě temnoty. Lidé k vám začnou automaticky přicházet a budou se cítit dobře proto, že jsou s vámi. Nalezli jste mír. Mír byl vždy s vámi. Ve skutečnosti jste nic nenašli, jen jste se stali sami sebou.

Nyní si pojďme povídat o vás. Přemýšlejte chvíli o svých zkušenostech, čím ve svém osobním životě procházíte. Věci, které vás otravují a věci které vás rozčilují. Věci, které vás dohánějí k pláči. Jak můžete dovolit, aby vás něco takového ovládalo? To je rouhání. Jste Bohem v opravdovosti a vy věříte, že někdo nebo něco může způsobit, že pláčete, že se rozčílíte; že někdo způsobí, že se cítíte zle, či způsobí, že chcete něco změnit.

Toto je důvodem, proč jsem vás minulý týden žádal, abyste se sami sebe dotazovali – „kdo jsem já?“. Kdykoli se něco stane ve vašem životě, namísto toho, abyste se snažili to změnit nebo abyste podnikli něco proti tomu, jednoduše se zeptejte „kdo jsem já?“. Kdykoli vaše mysl začne myslet, zeptejte se „kdo jsem já?“. Kdykoli slyšíte špatné zprávy z televize nebo když se rozčílíte, zeptejte se sami sebe „kdo jsem já?“. To je vše, co máte dělat. Nemusíte jít dál, to zcela stačí.

A nyní bych rád znal výsledky vašeho snažení. Chcete někdo sdělit své zkušenosti? Ticho.

Nechtějte mluvit všichni najednou. Smích, po kterém následuje ještě větší ticho.

Dotaz: Čím víc jsem si kladla otázku, tím méně jsem si byla jista.
Robert Adams: To je dobré. Ona neví. To je začátek moudrosti. Když doznáváte božskou nevědomost, když nevíte, co vše vůbec je, to je začátek. Kdo další chce něco sdělit?
Dotaz: Pociťovala jsem pouze, že jsem. Ztrácívám to a bývám stažena zpět do staré vyjeté koleje. Vracím se a vycházím mezi těmito dvěma stavy. Je pravda, že stará vyjetá kolej je nyní intenzivnější než předtím.
Robert Adams: To je velmi dobré. To se dalo čekat. Všechny samskáry a všechno, co čekalo, aby mohlo vyrazit, jakožto dřímající semena, vše se vynořuje. Že toto nastane, se předpokládá. Měla byste se opravdu cítit hůře, než jste se kdy předtím pociťovala, protože všechen ten materiál vyráží. Když vydržíte toto sledovat a dále pozorovat, a když se dále budete na to dívat, začne se tento materiál vytrácet.
Postupně bude vaše mysl a myšlenky slábnout, tak jak vaše Já bude silnější a silnější. Začnete se ho více držet a na Já se soustřeďovat, čímž se vám odhalí všechen materiál k Já přilepený. Zjistíte, že jste byla příčinou vlastní bídy. Byla jste zodpovědná za všechno, co se vám stalo. Vůbec nezáleží na tom, jak se to jeví, zodpovědné je já. Proto když odejde já, odpovědnost odejde s ním a všechno ostatní odchází s já. To vše by se vám mělo stát.
Dotaz: Zdá se mi, že mne teď hněv víc otravuje, ba i podrážděnost a netrpělivost, více než dříve. Zdá se mi, že v minulém týdnu tyto pocity zesílily.
Robert Adams: To je v pořádku. Musí se stát intenzivnější, protože dosud jste všemu dovolovala, aby přišlo a rozčílilo vás nebo vzrušovalo apod. Nyní však vše pečlivě pozorujete a uvědomujete si, co se skutečně s vaší myslí děje. Jak budete v praxi pokračovat, brzy si uvědomíte následující: „Počkej, chvilku – nejsem mysl, vždyť pozoruji svou mysl, tak jak mohu být myslí, když pozoruji své myšlenky? Nemohu být ani má stísněnost či potíže, či něco jiného, jelikož to vše pozoruji. Tak kdo jsem já?“ A buďte tiší. Kdo jsem já?
Podobá se to atomu, o kterém jsem hovořil. V atomu, kolem protonu a elektronu je prostor, který je vědomím. Obdobně k tomu srovnání, uprostřed „Kdo jsem já?“ je skutečné, pravé Já. Kdykoli, když řeknete „Kdo jsem já?“ a čekáte, něco se s vámi stane. Vaše staré já se vyčerpává a vaše pravé Já začíná zabírat jeho místo. To vše je v prostoru „Kdo jsem já?“. K tomu závěru dojdete, budete-li cvičit.

Dotaz: Zdá se mi, že ta otázka v první osobě je chybná, protože tu není žádné „kdo“ a také tu není žádné „já“. Je pouze jest-ství.
Robert Adams: Můžete také říci, že není jest-ství.
Dotaz: Dobře, ale pak jste to vyhladil (každý se směje). Což by bylo správné.
Robert Adams: Což je pravda. To je svrchovaná Pravda a tu máme dosáhnout.
Dotaz: Pak je tato otázka nesprávně nazvána. Chyba je v první osobě.
Robert Adams: O tom není pochyb.
Dotaz: Tedy není žádné „Kdo jsem já?“ a „Co jsem já?“.
Robert Adams: Není žádné vědomí, žádná Skutečnost, Není žádné hledání ani pátrání. Dokud však věříte, že jste někdo jiný, potřebujete určitý postup, aby vás k tomu bodu přivedl.
Dotaz: Abychom zmizeli, musíme se oklamat.
Robert Adams: Přesně tak.
Dotaz: Copak si mysl nemyslí, že je něco jiného? Klade otázku a pak ji sama odpovídá.
Robert Adams: Když budete se svou myslí zkoumat, je to jako když se zloděj převlékne za strážníka, aby chytal zloděje. Když se však budete dotazovat a zkoumat, mysl se obrátí sama na sebe. Stane se slabší a slabší, až úplně zmizí.

Dotaz: Roberte, jestliže se člověk zbaví ega, ale nezbaví se samskár a tendencí osobnosti, pak činnosti těchto tendencí mohou vypadat stejně, ale odpoutanost způsobí, že činnosti budou jiné. Je to tak?
Robert Adams: Do určité míry. Činnosti se jiným mohou zdát stejné, ale pro toho, kdo realizoval, žádné činnosti nejsou.
Dotaz: Chci říci, když někdo má temperament intelektuála, filozofa nebo je emotivní, ať má jakékoli samskáry, osobnost či charakter, a procesem sebezkoumání se zbaví ega, tak ten jedinec nepřestane být tím, co je.
Robert Adams: Přijde na to. Je to jako s elektrickým ventilátorem. Když ho vypnete, žádný proud do něj již nejde, ale ventilátor se točí dál, dokud se sám nezastaví. Když někteří lidé dosáhnou realizace, mají ještě nějaké samskáry, ty se však samy spalují, až nakonec není nic. Každý je na tom různě.
Dotaz: Rád bych zjistil, zda existuje koncept toho, že se máte stát během života světcem. Nebo jste takový, jaký jste?
Robert Adams: Jste tím, co jste a vy jste Vědomí. Jste čirou Bytostí. Jak vás vidí jiní, je jejich věc, ale vy jste se stal absolutní Skutečností.
Vím, o čem mluvíte. Zdá se, že jsou někteří džňáninové, kteří mají nejrůznější charakterové rysy. Proto jsem uvedl příklad s ventilátorem. Jejich ego bylo přeťato a jsou zcela volní, ale ventilátor se ještě otáčí. Tělo ještě prodělává určité skutky a dělá určité věci, dokud se úplně nezastaví. Proto se zdá, že existují někteří vyvinutí mistři, džňáninové, kteří se zdají mít nějaké negativní rysy, to ale ať soudí jiní. Bytost, která zažila volnost a osvobození, je zcela volná.

Dotaz: Někteří učitelé hovoří o Seberealizaci a jiní o realizaci Boha. Je v tom rozdíl nebo je to pouhá sémantika?
Robert Adams: Ano je to sémantika. Záleží na tom, odkud učitel přichází a co tím míní.
Dotaz: Realizace Boha by byla, kdybyste byl zcela proniknut a byl si vědom všeho v máji. Ale při Seberealizaci si nejste vědom máji, pouze si uvědomujete Božství ve vás.
Robert Adams: Záleží z které školy přicházíte. Podle mého názoru je realizace Boha a Seberealizace jedno a stejné. Není už co realizovat. Není už kdo by měl realizovat. Dokud je pro někoho něco k realizaci, není to Seberealizace. Nemůžete říci, já jsem Seberealizován, protože já už neexistuje. Není tu kdo by měl být realizován, jinak by to byla dvojnost. Nejsou dva. Není žádné já, které se stalo seberealizovaným. Je pouze realizace a opravdu nic jiného.
Slova to kazí. Proto existují lidé, kteří pro realizaci Boha mají vlastní názor a jiní, kteří mají vlastní názor pro Seberealizaci. Tak nás slova zadržují. Čím více o těchto věcech mluvíme, tím se stáváme zmatenějšími a známe ve skutečnosti méně. Všechno to má co dělat s tichem. V tichu je síla. Když se však to snažíme vysvětlit, zkazíme to.
Dotaz: Je nějaký způsob, jak poznat, že to co říkáte je pravda, míním tím pro takového, jako jsem já, kdo ještě neměl onu zkušenost?
Robert Adams: Není. Ale proč jste zde? Co se snažíte nalézt? Jenom být zde? Něco je s vámi. Něco, co je jiné, a to chce být probuzeno a jestliže se budete jednoduše ptát sama sebe „kdo jsem já,“, bez odpovídání, pak vám odpověď nakonec přijde.
Dotaz: Krišnamurti nikdy nepoužíval slovo já. Co to znamená?
Robert Adams: To byl jeho zvyk.
Dotaz: Rád bych věděl, zda to dělal i v každodenním životě?
Robert Adams: Nikoli, to nedělal. Mnohokrát jsem se s ním osobně setkal. Mluvil o sobě jako o já a mně. Při veřejných projevech chtěl, aby každý byl ujištěn a věděl, že není tělem.

Dotaz: Neprožil jsem mnoho zkušeností. Neviděl jsem záblesky světla a podobně. Co jsem však zjistil, že některé mé osobní touhy se proti normálu zesílily, a také, že jsem nepoznal žádnou odpověď, kterou bych mohl dát do mentálního rámce.
Robert Adams: To je přesně to, co se předpokládá, že nastane. Znovu a opět, když začínáte poprvé procvičovat „kdo jsem já,“, pak všechen ten mentální materiál začne vystupovat. Všechno vystoupí a bude na vás ze všech stran dotírat, a rozumí se samo sebou, že to vše pozorujete, vidíte a uvědomujete: „Hej, počkej chvilku, to nejsem já. Já nejsem to. Jestliže to nejsem, pak kdo jsem já?“ Když pokračujete v dotazování „kdo jsem já,“, nadejde den, kdy se probudíte ke svému probuzení a stanete se bytostí, kterou jste vždy byli.

Dotaz: Jaké místo má modlitba na vaší cestě? V křesťanství – což je má tradice – je velmi důležitá.
Robert Adams: Chcete vědět, co s tím vším má co dělat modlitba. Modlitba vás naplňuje mírem. Způsobí, že věříte, že vám někdo naslouchá. Je to podobné, jako když sdělíte své probl��my psychiatrovi. Nakonec ke komu se modlíme? Vy řeknete, že se modlíte k Bohu. Kde žije Bůh? Kdo je Bůh? Takové dotazování vás vede k tomu, že objevíte, že se modlíte k vašemu pravému Já. A to pomáhá. Vede vás to ke ztotožnění se svým pravým Já, ke kterému se modlíme a stáváme se s ním Jedno. Vždyť je jen Jedno. Nejsou dva. Není jeden, co se modlí, a jeden, který naslouchá. Modlící a naslouchající je stejná bytost. Není tu žádný rozdíl.
Dotaz: Muslimové věří v Alláha a vsadím se, že se modlí, aby střílení přestalo.
Robert Adams: Jakou to má spojitost?
Dotaz: Pociťuji, že jsem se hluboce modlil a přesto jsem nedostal odpověď. Mája je nezměněná. Je-li tomu tak, jaký smysl má modlitba?
Robert Adams: Když je člověk opravdu ryzí, a když opravdu cítí, že to, co dělá, je správné, pak to pomáhá. Mysl je velmi mocná a modlitbu provádíme pomocí mysli. Když se opravdově modlíte, můžete v máje vytvořit vhodné podmínky, ale napřed musíte opravdu věřit v to, za co se modlíte.
Dotaz: Kostely jsou po celém světě a tam se modlí. Nevypadá, že by to bylo k něčemu.
Robert Adams: Jeví se to tak. Napřed najděte své pravé Já, objevte, kdo jste. Nalezněte pravdu o sobě a pak se zamyslete. Co si o modlitbě myslíte? Ramana Mahariši se modlil k Arunáčale, k hoře, protože věděl, že hora je on sám, hora je Šivou a on byl tím.
Dotaz: Záleží na slovech, které při modlitbě pronášíme, jak např. Om namah Šivaja nebo Já jsem? Jaký je v tom rozdíl?
Robert Adams: Není tu žádný rozdíl. Záleží na vaší opravdovosti, na tom, co jste. Není podstatné, jaká slova užíváte nebo jakou metodu nebo jakého jste náboženství. Vše záleží na nás samých. Měli bychom se probudit a všechny odpovědi se vyjeví. Budeme-li chodit kolem a hledat, proč to u jednoho působí a jiného ne, mohli bychom se zbláznit, protože standardní odpovědi neexistují. Je pouze jen jeden život a tím životem je vědomí, a to je to, co jste. Objevte své pravé Já – Self a pak se podívejte, jsou-li ještě ty otázky důležité.

Dotaz: Je tolik utrpení ve světě. Abychom byli naplněni mírem, je nutné zcela odmítnout utrpení. Jak ukončíme všechno utrpení?
Robert Adams: Tím, že objevíme svou pravou přirozenost sebezkoumáním. Tím, že se budeme nepřetržitě sami sebe ptát: „Komu se dostavuje toto utrpení? Kdo zažívá toto utrpení? Kdo tím vším prochází?“ Odpověď bude: „Mně, Já“. Držte se toho já a pátrejte po jeho zdroji. Pak naleznete zdroj já. Odkud pochází to já, které trpí, které tím vším prochází? Jinými slovy – „kdo jsem já?“. Nikdy neodpovídejte na tuto otázku. Pouze se zeptejte „kdo jsem já?“, což znamená, odkud přichází to já? Budeme-li si takto počínat, něco nám to dá a nakonec budeme vědět. Existuje volba. Můžete se ztotožnit se světem nebo sami se sebou. Tato volba je vždy jen vaše.
Dotaz: Soustřeďuji se na Já nebo se soustřeďuji na pocit já? Chci tím říci, že někdy něco pociťuji a já se na to soustřeďuji s tím, že usiluji poznat, odkud to pochází. Jindy pátrám po já a podaří se mi ho třeba na chvíli zachytit a pak ho zase ztratím.
Robert Adams: Nesnažte se příliš sebe sama analyzovat. Pouhé dotazování „kdo jsem já?“ dostačuje a všechno ostatní se samo o sebe postará. Buď se ptejte „kdo jsem já?“ nebo „komu to přichází?“. Celá idea spočívá v tom, že to pouštíte, což je jako vzdání se, které je jako sebezkoumání. Pouze úplně povolte, ne má vůle, ale tvá.
Dotaz: Mír, který někdy přichází od vzdání se, od podrobení se, je větší, než jsme schopni si představit.
Robert Adams: Pokud se zcela podrobíte, je tomu tak. Jsou dva způsoby jak toho dosáhnout: jeden je úplné vzdání se a druhý je dotazování se „kdo jsem já?“. Který z těchto způsobů vám víc vyhovuje, ten byste měli používat. Zapomeňte na slova. Chcete svou mysl uklidnit. Čím méně slov užijete, tím na tom budete lépe. Myslete na prázdno od slov a ne na slova. Jestliže musíte užít nějaké slovo, použijte „kdo jsem já?“.
Připadá-li toto učení někomu poněkud zašmodrchané, nic si z toho nedělejte. Už tím, že tu jste, se něco děje. To je to, čím vždycky satsang je. Vaše srdce se otevřou a vy se začnete pociťovat jinak. Celé tajemství spočívá v tom, že máme být tiší, máme utišit mysl, tu neklidnou mysl. Když je toto uskutečněno, uděláno, vše ostatní se o sebe samo postará. Buďme aspoň na chvilku tiší. Pozorujte své myšlenky a sledujte je. Dívejte se, co se ve vás děje. Nesnažte se je změnit, jen pozorujte.
Dlouhé ticho.

Jak se kdo cítíte? Držte se míru a nenechte ho odejít. Mír je vaší pravou povahou. Ticho a mír je to, co opravdu jste. Pamatujte, že máte milovat své pravé Já – Self a uctívat Jej, protože Bůh ve vás přebývá jakožto vy. Jste Mír.

Děkuji vám, že jste přišli. Ať se vám daří.