"Vězte, že jste skutečné, nekonečné bytí, Self. Vy jste vždy Self a nic než Self."
Úvodní stránka
Knihy
Přednášky
Texty
Videa
Fotografie

Ramana Maháriši
Arunáčala
Annamalai svámí
Sádhu Óm
Robert Adams
Rozhovor s Ramanou Mahárišim – O realizaci
- zaznamenal Narasimha Svámí

 

 

 

 

Článek vyšel v časopise "The Mountain Path" (čtvrtletník vydávaný Ramanášramem), v čísle II, v roce 1983.

Otázka: Svámí, dosáhl jsem džňánu tím, že jste mi ji (intelektuálně) odhalil?
Ramana Maháriši: Ne. Právě jen začínáte být schopen připravit si intelektuální základ a udělit své vůli nezbytný směr. To, co zůstává, abyste učinil, je realizace. Obdržel jste karafu plnou elixíru či nektaru, ale štěstí můžete nabýt jedině když nektar opravdu ochutnáte. Pouze při realizaci se toto stane pevnou a ustálenou záležitostí, což znamená, že staré tendence (vásány), které vás vytahovaly a měly vás ke ztotožňování s tím, co je neskutečné a co není Já-Self, vyhasly a nechaly vás volného, neztíženého tím, co je ne-Já. Tato trvalá svoboda, neustálá realizace (ve které i sám čas klesne jako neskutečný) se nazývá mókša, spása nebo osvobození.

Otázka: Je spása neboli osvícení (džňána) postupnou záležitostí nebo je okamžitá?
Ramana Maháriši: Čas se bere jako příprava pro realizaci. Tento čas se může u jednotlivých případů různit v délce. Ale realizace je něčím, co s časem nemá co dělat. Realizace Já-Self a vědomí času je jako vosk a voda. V samádhi není pocit času. To, co považujete buďto za rychlou či postupnou realizaci (džňánu), je opravdu jen rychlá či pomalá příprava vedoucí k realizaci – netýká se samotné realizace.

Otázka: Není zapotřebí, abychom studovali védy nebo alespoň prasthánatrája (Bhagavadgítu, 10 hlavních upanišad a Brahma sútry, všechno s komentářem), chceme-li být pevní v realizaci?
Ramana Maháriši: Ne. Copak to všechno potřebujete, abyste se sám poznal? Tyto věci obsahují intelektuální bohatství, které je užitečné při vysvětlování nejasností a potíží, se kterými mohou přicházet jiní lidé nebo když se s těmito nejasnostmi samy střetneme v našich myšlenkách. Ovšem k dosažení realizace není toho všeho zapotřebí. Když toužíte po čerstvé vodě, abyste se napil, tak přece k utišení žízně nepotřebujete vodu celé Gangy.

Otázka: Jaký je přesně postoj mukty, tj. toho, kdo dosáhl realizace? Je si vědom, že je realizovaný a že je dokonalým džňáninem? Že je osvobozený od vazby nevědomosti, od samsáry, že je Bohem nebo Já-Self a že je volný od triády vidícího, vidění, viděného, že je jedinou věcí, která je skutečná a že všechny vjemy jsou neskutečné?
Ramana Maháriši: To jsou intelektuální koncepty. Žádný koncept není realizací. Intelekt musíte za sebou zanechat a být přitom pevný v přímé zkušenosti Já-Self. Žádný z uvedených konceptů se nepožaduje za pomůcku k upevnění jistoty, že byla dosažena dokonalá realizace. Člověk přece nechodí kolem a neříká si: „Jsem člověk. Jsem svobodný, jsem si sebe vědomý.“ Realizace je prostým vědomím a takové myšlenky ji komplikují.

Otázka: Je tedy nedvojnost (advaita) jen jedinou Pravdou? Je dvojnost (dvaita) a relativní monismus (visištadvaita) špatná, než se realizuje? Z tohoto hlediska džňánin nerealizuje jednotu Bytí?
Ramana Maháriši: On nerealizuje jednotu Bytí. Advaita, dvaita a visištadvaita jen reprezentují různé úrovně chápání jedince dříve, než on sám realizuje. To jsou také jen intelektuální koncepty. Při realizaci nejsou žádné počty zkušeností, jinými slovy neexistuje rozdíl mezi jednotou a mnohostí.

Otázka: Copak není realita jediná?
Ramana Maháriši: Taittrija upanišad (2-9-1) o tom říká, že mysl i řeč jsou z toho zcela zmateny. Proč se tedy snažíte vložit realizaci do mentálních konceptů?

Otázka: Ale není to potom tak, že si Písmo protiřečí, když říká, že jedině myslí To lze poznat? A copak dále nepopisuje stav absolutního uvědomování?
Ramana Maháriši: Pojem mysl (manas) zde znamená mysl, která byla realizací transformována v To. Pojmy „To“, „moudrost“, „vědomí“ a podobně jsou používány proto, že jsou Tomu nejblíže.

Otázka: V Písmu se uvádí příklad, že stůl poskytuje určitý vztah, který každý druh štěstí či libosti vede k jinému druhu a za dvanáctou v této řadě se počítá realizace. Cožpak to neukazuje na fakt, že tato realizace – svarúpánanda neboli brahmánanda – je jenom relativní? Je jen bilión biliónkrát štěstím žáka. Může se toto označit za absolutní? (V dotazu je odkaz na indické reálie, které jsou Evropanovi cizí – R.S.)
Ramana Maháriši: Komentáře říkají, že slova jsou také jen přibližná. Tím se míní, že stav realizace je nekonečně šťastnější ve srovnání s každou jednotkou žákova štěstí. Není možno srovnat jednotku a nekonečnost. Neomezené je absolutní, jedno zda z pohledu štěstí, poznání, síly, atd.

Otázka: Neměl by džňánin vykonávat dobré činy i po realizaci džňány?
Ramana Maháriši: Tato otázka ukazuje, že to, co bylo dříve řečeno o realizaci (džňáně), nebylo pochopeno. Pro džňánina není nic jiného než džňána. Činnost, která obsahuje mnohost, a provádění činností, existuje pouze na intelektuální a fyzické úrovni.

Otázka: Když však člověk, který je kombinací ducha a určitého těla, pokročí při sebezkoumání a dosáhne realizaci (džňánu), nebude pak jeho tělo pokračovat ve vykonávání činností, jakožto výsledku předchozího karmanu?
Ramana Maháriši: Z pohledu džňánina nikdy nebyla žádná vázanost ani osvobození, ani žádné tělo nebo činnost. Z pohledu diváka je viděno tělo, jak vykonává práci z popudu tendencí, které v něm působí. Co je osud? Šíp vypuštěný z luku, který přímo letí, aby zasáhl cíl. Avšak džňánu pociťuje, že nebylo nikdy žádného luku ani šípu. Kde je pak cíl, který by se měl zasáhnout?

Otázka: My však vidíme, jak šíp letí.
Ramana Maháriši: Tak se vašemu zraku jeví prárabdha karman (karman pro současný život). Pro koho má prárabdha význam? Má význam pro toho, kdo jej zná či zná jeho výsledky? To tělo, co vidíte, není džňánin. Je to jeho odhozená či svlečená kůže. Vítr si pohazuje se svlečenou kůží hada, ale had je volný, šťastný a nedotčený.

Otázka: Copak nejsou všechny ty karmany a vásány realizací zničeny
Ramana Maháriši: Pro džňánina nikdy neexistovaly a proto pro něho nemá žádný význam říkat mu, že by měly být zničeny.

Otázka: Avšak z hlediska naší praxe je přece oprávněné modlit se k Bohu, aby nám odebral karman či ho zrušil, stejně jako toužíme, abychom uspíšili naše osvobození, nebo snad ne?
Ramana Maháriši: Je to oprávněné. Dokud pociťujete, že jste odlišní od vyšších sil, tak se k nim modlete. Dokud pociťujete, že je na vás naložen náklad, tak se vzhledem k těmto pocitům modlete. Avšak ještě lepší je Prapatti (stav sebepodrobení). Svěřte celý náklad Pánu, který pak také sejme břímě z vašich zad a poskytne vám pocit, že jste v Něm a jste s Ním jedno.

Otázka: Svámí, jsou tací, kteří říkají, že změny polohy těla či jeho činnosti a činnosti smyslů a mysli jsou překážkami pro samádhi. Zatímco jiní říkají, že to nemusí být na škodu. Kdo z nich má pravdu?
Ramana Maháriši: Obě strany mají pravdu. V kévala nirvikalpa samádhi je mysl dočasně utišena v nečinnosti, avšak není mrtvá. Tehdy je ve stavu lája, nikoli nasa. Proto když jsou objekty v kontaktu s tělem a smysly nebo když je mysl jinak uvedena v pohyb, pak je tenká niť samádhi přerušena. Nicméně v případě dokonalého samádhi, tj. v sahadža nirvikalpa samádhi, je stav samádhi trvalý a je stavem naší vlastní přirozenosti. Objekty mohou být v kontaktu s tělem a jeho smysly, ba i mysl může pracovat, přece však toto samádhi není přerušeno. Jak je to možné? Příklad to objasní. Chlapec jde spát, aniž by něco pojedl. Jelikož se jedná o hlubokého spáče, dá dost práce ho přimět, aby něco spolknul. Ani si neuvědomuje, že něco jí a když se ráno probudí, nic o tom neví. Podobně je to s vozky volských potahů. Usnou na svém místě na voze nebo si dokonce ve voze lehnou, ale voli stejně dotáhnou vůz na místo určení. V obou případech spánek nezanechal v mužích či chlapci žádnou stopu vzpomínky o pohybech těla. V případě sahadža samádhi vlastník těla zapomíná na pohyby či změny těla pro intoxikaci Vědomím-Blahem.