Bhagaván Šrí Ramana Maháriši byl v podstatě individualistou a kdyby měl možnost se seznámit s ideou komunizmu, tak ta by v jeho filozofii nenalezla místo. V komunizmu je totiž s člověkem zacházeno jako s masou a jednotlivec je zcela obětován. Kdyby s ním někdo diskutoval o bolševismu, Ramana Maháriši by bezpochyby ihned poukázal na jeho zlořády. Nic, co se jeví ve světě forem, není totiž dokonalé. Vždy to musí obsahovat svůj protiklad. Současně je ale zbytečné marnit čas hledáním chyb, protože všude nějaký ten kaz nevyhnutelně najdeme. Vhodnější je hledat dobré a jít za ním. Například jednou, když se Ramana Maháriši dozvěděl o smrti známého zločince a shromáždění začali vypočítávat jeho četné přestupky proti společnosti, tak Ramana klidně poznamenal: „Ale on byl úzkostlivě čistotný, koupal se nejméně třikrát za den.“

V Rusku jsem nikdy nebyl, takže nemám informace o tom, jak se tam věci mají, ale většina seriózních vědců se shoduje v tom, že bolševismus se hlásí k filozofii Marxe, který byl zastáncem násilí a nemilosrdné války. Každý prostředek byl dovolen, jen aby se dosáhlo cíle. Současně tato míra špatnosti nedělal přívržencům komunizmu těžkou hlavu. Jak by však bylo možné, že by něco mohlo vyprodukovat svůj protiklad? Jak by nenávist mohla přinést lásku? Jak by násilí mohlo vést k nenásilí a jak může válka vést k míru? A to je to, v čem jsou závody ve zbrojení absurdně chybné, když kdejaký národ ospravedlňuje svůj podíl na zbrojení tím, že se bojí svého souseda. Tak strach plodí strach a nekonečný cyklus utrpení se pomalu otáčí kolem své osy.

Ramana Maháriši však trval na důležitosti prostředků a učil, že se výsledky vždy samy o sebe postarají. „Jak můžete pomoci světu, když jste nepomohli sami sobě?“ byla jeho otázka. „Nestarejte se o to, co jiní lidé dělají nebo říkají, vy máte sami se sebou starostí až dost. Chcete reformovat svět, že ano? Napřed reformujte sami sebe a pak budete mít dost času myslet na ostatní.“ Takto Ramany vždycky odpovídal. Staňte se dokonalými a svět se stane automaticky také dokonalým. Paramhamsa Rámakršna učil ve své době naprosto stejné.

Ramana kladl vždy důraz na prostředky a nikoli na cíle. Když byl dotazován na seberealizaci – čemu se podobá nebo jaký bude náš stav po jejím dosažení – pak vždy odpovídal: „Nač si dělat starosti s něčím, co bude v budoucnosti? Zde a nyní je to, co je důležité. Vy jste neustále seberealizovaní, ale nevědomost vám tento fakt zahaluje.“ Jinými slovy, to „nyní“ – současný okamžik, je podstatnou a důležitou záležitostí. A nikoli nějaká mystická budoucnost, protože čas a prostor existují pouze pro jedince. Pro Já-Self neexistují. Pro Já-Self existuje pouze „nyní“.

Filozof Dewey, kterého jsem právě přečetl, téměř ztotožňuje výsledky a prostředky, avšak při své nechuti k dualizmu pustil z hlavy i spiritualismus. Mám dojem, že jeho vesmír je zcela mechanistický, ale zapomněl uvést, co tomuto stroji (vesmíru) poskytuje motivační sílu nebo snad spíše zjistil, že je vhodnější to ignorovat. Russel se svou neo-utilistarickou filozofií s ním bude nepochybně souhlasit. Mohli bychom si představit, jak se Ramana nad jejich úvahami usmívá. Bezpochyby by však schvaloval jejich vyzdvihování prostředků před výsledky. Těžko by však podpořil výklad, který jim dali. Je zvláštní, jak všichni tito filozofové padají do stejné léčky. Představují si, že vlastnění přináší štěstí. Říkají: Zvyšte co nejvíce počet možných sociálních zařízení, poskytněte hojnost jídla a přepychu a na světě bude blaze.

Pomateně hledají venku to, co lze najít jen uvnitř. Zdá se, že to je ta chyba, které se většina modernistů dopouští. Myslí si, že věci a situace poskytují štěstí samy o sobě. Konstantně se snaží opakovat zážitky, kterými v okamžicích vnímavosti prošli a stále nemohou najít to, po čem tak usilovně touží, takže výsledkem je rozčarování.

Ze všech stran můžeme slyšet hlas reformátorů: „Pro vás je vaše dosažení dobré, ale kdo bude pomáhat trpícímu světu?“ Je marné jim říkat, že přes veškerou pomoc, kterou přinesli, je ve světě stále pěkný zmatek a že by bylo pro svět nakonec lepší, kdyby existovalo méně reforem a méně horlivých pomocníků. Snažit se pomáhat jiným, aniž jste nejdříve uspěli v pomoci sami sobě, je marností. Nesmyslné hledání výsledků je ztráta času, neboť prostředky a výsledky jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Copak nebylo řečeno: „Hledání je samo o sobě cílem“? Shrnuto to znamená pouze BÝT. Nemarněte čas tím, že hledíte do budoucnosti, ale uvědomte si zde a nyní, že jste stále to samé – věčné, samozářící átman.