Smyslem každé sádhany je očista mysli. Nečistoty, které se mají odstranit, se souborně nazývají egem. Pochopení povahy a působení mysli a ega je důležité pro poznání, jak sádhana očišťuje mysl.

Mysl (antahkárana) je jednotlivá entita s množstvím funkcí. Ve skutečnosti je to Self, neboli čisté nekonečné vědomí – átman, který je omezen v individualitě (džívátman) pro nečistoty, které vytvářejí ego. Funkční části mysli jsou: manas, buddhi, ahamkára a čitta. Filozofické systémy sánkhja a tantra uznávají první tři, zatímco védánta k tomu přidává čittu.

Manas je tou částí mysli, která je v kontaktu se světem, který zažívá pomocí pěti smyslů a pěti orgánů činnosti. Je zapletena v myšlení (manana) a v myšlenkových formacích.

Buddhi představuje intelekt nebo také vyšší mysl a přizpůsobuje manas, nižší mysl. Buddhi obsahuje morální a duchovní uschopnění, např. vivéka – rozlišování mezi Skutečnem a neskutečným, dále vajrágja – odpoutanost neboli volní zdrženlivost od tužeb a připoutaností. Buddhi je neosobním vědomím.

Ahamkára je osobním vědomím a osobuje si nárok na „já jsem ten a ten“. Poskytuje pocit individuality, pocit jednoty těla a mysli a stálost ega či já v měnícím se světě. Je také základem egocentrismu, který nazýváme egem. Nicméně pocit já, který je odrazem Já – Self v mysli, je schopen vést jedince k realizaci Já – Self.

Čitta je částí mysli, která se zabývá podvědomím. Obsahuje formace a znovuoživování samskár (vásan), což jsou dojmy vtištěné v mysli, egoistické motivy z činů jedince. Jsou-li dostatečně hluboké, jsou v podobě „semenného tvaru“ uloženy v příčinném těle. Čitta je také tím, kdo poznává jména a tvary ve fyzickém světě. Ukládá zkušenosti do paměti, avšak dovede také zapomenout či zamítnout zkušenost. Čitta je během sádhany kontrolována a očišťována.

Jak působí a pracuje mysl jako celek? Nejsnadněji to pochopíme, vezmeme-li si příklad člověka, který přichází do styku s objektem.

Jedinec na zahradě se setkává s růží. Jeho smyslové orgány zraku a čichu posílají tuto smyslovou zprávu manasu. Jestliže jedinec o toto nemá zájem, manas zprávu zamítá. Pokud ho to zajímá a květiny ho přitahují, pak manas poselství smyslů přijímá a vede je dále ke zbylým třem částem mysli. Čitta rozvine své samskáry k poznávání a také samskáru touhy. Každá z těchto samskár, které jsou uloženy v semenné formě v příčinném těle, začnou svým pohybem do srdce a posléze do mysli a narůstají do myšlenkových tvarů. V jedinci vystoupí myšlenka: „To je růže“ zároveň s touhou po ní. Ahamkára povzbuzuje manas a v jedinci vyvstane myšlenka: „Musím takovou růži mít“. Buddhi je činitelem, který rozhoduje. Předá proto manasu svůj souhlas a jedinec si růži přivlastní.

Působení mysli ukazuje na dva důležité závěry:
1. – jsou to samskáry, dojmy, touhy, které běžně určují jedincovo počínání,
2. – je to vajrágja, odpoutanost v jedinci, která zabraňuje, aby samskára touhy uskutečnila.

Pokusíme se nyní vysvětlit povahu ega a jak funguje. Již jsme vysvětlili samskáru touhy, jak působí v mysli a reprezentuje ego, nebo přesněji egocentrismus jedince. Je asi lepší dávat přednost pojmu egocentrismus, abychom si ho nepletli s jástvím ega, kam patří individuální jedinec džívátman. Podle védánty a jiných systémů, egoistické motivy činností jednotlivce zanechávají samskáry (dojmy) v mysli jedince, které ho učiní náchylným, aby si v budoucnu počínal stejným způsobem. Když např. provádí určité činnosti s velmi sobeckým motivem a často je opakuje, pak zanechají v jeho mysli hluboké dojmy, které jsou v příčinném těle zaznamenány jako samskáry, a to v semenném (zárodečném) tvaru. V mysli jedince pak samskáry znovuoživují způsobem, který jsme si popsali a činí jedince náchylným opakovat stejný motiv nejen v současném životě, ale i v budoucím životě při novém vtělení.

Toto však zasluhuje určité vysvětlení. Člověk disponuje třemi těly: fyzickým, které koná, jemnohmotným tělem, které je nositelem mysli a příčinným tělem, které přenáší samskáry a jiné příčiny do dalšího znovuvtělení. Jemnohmotné a příčinné tělo tvoří jednotku a přežívají fyzickou smrt. Později, když nastává čas jedincova znovuzrození ve fyzickém světě, jeho jemnohmotné a příčinné tělo se zrozují v novém fyzickém těle. Když se jedinec narodí ve světě, nepřináší s sebou jenom mysl, ale i samskáry z jeho minulého života na zemi. V něm tkvící samskáry se během jeho fyzického života oživují a vystupují z podvědomí jako myšlenky, které ho ovlivňují, aby prováděl činnosti se stejnými sobeckými motivy, jaké měl v předchozím životě.

Samskáry jsou nečistotami mysli, které vytvářejí clonu mezi myslí a Já-Self. Nazývají se „egem“, protože plodí silně egoistické motivy konání, jako např. nestřídmé touhy, stav sobectví, nenávist, žárlivost apod. Svazují jedince k cyklu zrození a smrti, protože jejich vystoupení v životě zjednává nové „příčiny“ pro znovuvtělení. Chce-li člověk žít šťastný život ve světě, pak samskáry jsou velkou překážkou. Nicméně správným počínáním mívá člověk dostatek možností, jak se jich zbavit.

Nazývat z hlediska morálky motivy chování jako „dobré“ či „špatné“ není moc platné ani užitečné. Motivy činností je třeba definovat gunami, které představují tři silové složky, kterými působí příroda – prakrti. Těmito složkovými silami (gunami) jsou sattva, radžas a tamas. Funkcí sattvy je odhalovat Sat (bytí) – Já-Self. Funkcí tamasu je zahalovat Já-Self. Radžas je energizující silou, která aktivuje jak sattvu, tak tamas. Pohyb od tamasu k sattvě ve všem lidském snažení je duchovním pokrokem či pochodem směrem k Já-Self. Činnostní motivy sattvy jsou: beztužebnost, čistota srdce, soucítění, láska, zbožná oddanost, víra apod. Tyto motivy nevážou k znovuvtělování, ale vedou k osvobození a k Já-Self. Tamasické motivy činnosti jsou sobectví, egocentrismus, nenávist, závist, hněv, podvod, krutost apod. Tyto svazují a odvádějí jedince od Já-Self. Touha po ovoci konání je svazující. Domýšlivost „já jsem konající“ také svazuje. Touha je kořenem všech sobeckých motivů konání. Člověk se nemůže vyhnout činnosti ve světě. Jeho karman mu to nedovolí. Proto potřebuje ke svému chování určitý kód, jak má provádět činy, které by ho nesvazovaly. Kód je jednoduchý. V prvé řadě pozůstává v rozvinutí vajrágja čili odpoutanosti tak, aby samskáry nenacházely prostor jak jej ovlivňovat. Pak musí provádět činnosti, které spadají pod povinnosti, aniž by měl při jejich vykonávání touhu po odměně a bez nejmenšího pocitu, že je konajícím. Jeho minulé samskáry odumřou tím, že se rozptýlí v myšlenky, kterých si ani nepovšimne, pro odpoutanost, kterou disponuje. To je cesta karmajógy, jak ji uvádí Bhagavadgíta.

Existuje jen jediný způsob, jak jedince zcela a navždy osvobodit od vazby samskárami. Je to sádhana, neboli duchovní usilování, obsahující koncentraci mysli a meditaci. Nejjednodušší a nejúčinnější je sebezkoumání, což je přímým útokem na ego. Je to sádhana, kterou učil Bhagaván Ramana Maháriši. Její praxe spočívá v jednobodovém soustředění na jedinou myšlenku – pocit „já“, který reprezentuje naše vlastní ego či bytost. Praxe se provádí s klidnou a dovnitř stočenou myslí. V tiché a klidné mysli, která se zabývá meditací, přicházejí podvědomé samskáry do otevřeného vědomí ve formě myšlenek s daleko větší rychlostí, než je tomu během normálního života.

K tomu Bhagaván Ramana Maháriši říká: „Během meditace vystupují všechny možné myšlenky. To je jen správné, protože to, co je skryté, musí se vynést na světlo. Dokud nevyvstanou, jak bychom je mohli zničit?“

Samskáry ve formě podvědomých obav, utkvělých představ a komplexů vystupují jako myšlenky. Jednoduchý čin, který je z mysli vyhazuje vždy, jakmile se objeví, je vyčerpává a odstraňuje jejich zakotvení. Když se koncentrace stane hlubší a mysl se stane introvertní, pak se dosahuje kausální (příčinné) tělo a vytlačí se i ty nejtvrdošijnější samskáry. Když se takto vytratí většina samskár, mysl klesne do Srdce. I ty nejvzpurnější samskáry se zničí a rozpustí v Já-Self pravidelnou meditací a také tím, že vytrváváme v úsilí, aby mysl přebývala v Srdci. Vytrvalou praxí se zcela odstraní i poslední stopy samskár a mysl se dokonale sladí s neomezeným Vědomím. Sádhak tak zjistí, že jeho život a pohled na něj je zcela transformován.