Já – já – já je meditace. Můžete si pro sebe opakovat já – já a můžete to spojit třeba s dechem – při vdechu já a při výdechu já – já. Účinnost tohoto počínání je v tom, že „já“ je prvním Jménem Božím. Mluvíte takto vlastně o vašem Já-Self a když budete v já – já pokračovat, pak se vám začne svrchovaná Skutečnost objevovat.

Může existovat námitka, že se jedná jen o prosté opakování slova já. Ale i prosté opakování já je lepší než nic, lepší, než když přemýšlíme o světě. Budeme-li toto prosté opakování stále opakovat, nakonec nás přivede až k Realizaci, přivede nás k pravému Já.

Většina lidí přemýšlí o svém těle, o svých záležitostech, světě. Když začnete s používáním já – já, na chvíli zapomenete na svět a zjistíte, že se najednou cítíte lépe. Cítíte se bezpečnější a více naplněni štěstím. To dokazuje, že tato praxe obsahuje určitou hodnotu. Čím déle budete já – já opakovat, o to větší bude pocit štěstí uvnitř vás.

Není žádné volby v životě. Jedinou svobodu, kterou máme, je nereagovat na podmínky. Jediná svoboda, která existuje, je stočit se dovnitř. Pak překračujeme svět. Je tedy možné říci, že existuje určitá volba – volba se stočit do sebe, dovnitř a nereagovat na okolnosti. Nebo naopak – můžeme reagovat na okolnosti a zabývat se tím v mysli. Všechno ostatní bylo rozhodnuto dříve, než jsme se narodili. Toto je zajisté tvrdé a nepoddajné prohlášení, které se dotýká každého, kdo má pořádné ego. Ale mudrci advaita védánty jsou si v tomto zajedno.

Dobrou zprávou však je, že ve svém životě můžeme nalézt své svrchované Já a pak už nikdy nebude nutné se dále vtělovat. To celé ovšem za předpokladu, že souhlasíme s tím, že tuto práci podstoupíme. Proto bychom se měli sami sebe zeptat: „Co je v mém životě nejdůležitější věcí? Na co celý den myslím? Co mám stále v hlavě?“ Tak poznáme, o co se vlastně zajímáme.

Zcela bez ničeho jsem přišli na tuto zemi a stejně tak ji opustíme.Tak proč se honit za věcmi, které se neustále mění? Když nalezneme átman, Realitu, Pravdu, pak budeme volní a udělali jsme to, co jsme měli udělat.

Otázka posluchače: Abychom však byli volní, zdá se, že musíme procházet určitým ponaučením. Když se je však nenaučíme, tak musíme znovu přijít, je to tak?

Robert Adams: Vypadá to tak. Ale jediné, co se máme naučit, je, že nejsme tělesným organismem, který se projevuje jako tělo a mysl. To je vše. Ostatní se samo o sebe postará.

Jedinec bývá připoután k světským věcem a svět ho znovu a znovu přitahuje, znovu a znovu. Je to část snu, který se nazývá májá. Většině lidí to připadá nesmírně silné. To je vysvětlení, proč se většina lidí nikdy nedostane na tuto spirituální cestu. Je to na ně moc.