Bhagaván Ramana Maháriši byl nesmírně soucitný k lidem, kteří si o sobě mysleli, že jsou z nějakého důvodu nesmírnými hříšníky a kteří byli k němu hnáni výčitkami. Jednou jsem byl svědkem následující příhody.

Během léta bylo zvykem, že jsme se s Bhagavánem a jeho stoupenci scházeli po večeři u studně (v Ramanášramu). Tak se přitom jednoho dne stalo, že kterýsi z návštěvníků začal hořce plakat a naříkal, že je hrozným hříšníkem. Vzlykal před Bhagavánem: „Už dlouho přicházím k vám, k vašim nohám, ale vůbec jsem se nezměnil. Copak se nikdy neočistím? Jak dlouho ještě musím čekat? Když jsem zde ve vaší přítomnosti – jsem lepší, ale když odsud odejdu, je ze mne opět zvíře! Nedovedete si představit, jak jsem špatný! Snad ani nejsem jako lidská bytost. A budu hříšníkem na věky!“
Bhagaván odpověděl: „A proč přicházíte ke mně? Co já mám s vámi co dělat? Co je mezi námi, že sem přijdete a přede mnou naříkáte?“
Muž začal ještě více bědovat a naříkal více než předtím. Jakoby mu pukalo srdce. Volal: „Všechny mé naděje na spásu jsou pryč! Byl jste mým posledním útočištěm a říkáte, že se mnou nemáte nic společného! Kam se mám obrátit? Co mám dělat? Ke komu mám jít?“
Bhagaván se na něho chvíli díval a řekl: „Jsem snad já váš guru, který je za vaši spásu odpovědný? Řekl jsem někdy, že jsem vaším pánem?“
Muž pokračoval v bědování: „Jestli vy nejste mým pánem, pak tedy kdo? A kdo jste, ne-li mým pánem? Vy jste mým gurem, strážným andělem, slitujte se nade mnou a zbavte mne mých hříchů!“ A začal znovu vzlykat a plakat.
Všichni jsme tiše seděli a byli přemoženi lítostí. Jedině Bhagaván vypadal ostražitě a věcně, když prohlásil: „Pokud jsem vaším guruem, jaké dary mi poskytnete? Jistě by se mi mělo za mé služby zaplatit, ne?“
Návštěvník zvolal: „Ale vždyť vy nikdy nic nechcete! Co bych vám mohl dát?“
Bhagaván odpověděl: „Řekl jsem někdy, že bych si něco nevzal? A zeptal jste se mě, co byste mi mohl dát?“
Návštěvník: „Kdybyste byl ochoten si něco vzít, řekněte! Dám vám všechno, co si můžete přát.“
Bhagaván: „Tak dobře. Nyní říkáte – dejte mi. Co byste mi nabídnul?“
Návštěvník: „Vezměte si vše, všechno je vaše!“
Bhagaván: „Pak mi dejte vše, co dobrého jste učinil ve světě.“
Návštěvník: „Co dobrého jsem mohl ve světě učinit? Nevím o žádné ctnosti, která by byla mou zásluhou.“
Bhagaván však důrazně odpověděl: „Slíbil jste, že dáte. Tak dávejte a nemluvte o zásluhách! Prostě dejte všechno dobré, co jste v minulosti udělal!“
Návštěvník: „Ano, dám. Ale jak se to dává? Řekněte mi, jak se dává takový dar? Jak to předat? Já to učiním.“
Bhagaván: „Řekněte toto: všeho dobrého, co jsem v minulosti udělal, se vzdávám a předávám to svému guruovi. Od nynějška mi z tohoto neplyne žádná zásluha a nemám s tím již nic společného. Řekněte to z celého srdce.“
Návštěvník: „Dobře svámí. Předávám vám všechny dobré činy, které jsem kdy učinil, zda vůbec jsem nějaké učinil. A všechny zásluhy, které z nich plynou. Dávám je rád, protože jste můj pán a žádáte mne, abych vám vše předal.“
Bhagaván najednou řekl: „Ale to nestačí!“ A řekl to přísně.
Návštěvník: „Dal jsem všechno, co jsem měl a vše, co jste žádal. Dále nemám, co bych mohl dát.“
Bhagaván však nesouhlasil: „Ne, nikoli! Dejte mi všechny vaše hříchy!“
Návštěvník se na Bhagavána vyjeveně podíval a hrůza ho popadla: „Svámí, vy nevíte, co žádáte. Kdybyste věděl, nechtěl byste to. Pokud si vezmete mé hříchy, vaše tělo shnije a shoří. Vy mne neznáte! Neznáte mé hříchy! Prosím, nežádejte mě, abych vám předal své hříchy!“ A po těchto slovech se zoufale rozplakal.
Bhagaván prohlásil: „O sebe se postarám sám. S tím si nedělejte starosti. Všechno, co chci, jsou vaše hříchy!“
Pak se odehrávala dlouhá tahanice. Návštěvník stále odmítal vzdát se svých hříchů. Ale Bhagaván byl neústupný: „Tak buďto mi dáte své hříchy i dobré činy nebo si obojí nechte! A přestaňte si myslet, že jsem váš pán.“
Nakonec návštěvník vzdal svůj odpor a prohlásil: „Ať jsem se dopustil jakéhokoli hříchu, už není můj. Všechny hříchy, včetně jejich následků, náleží Ramanovi.“
Bhagaván vypadal spokojeně a řekl: „Od této chvíle není ve vás nic dobrého ani špatného. Jste zcela čistý. Běžte a nic nekonejte. Ani dobré, ani špatné. Zůstávejte sám sebou, sebou samým, a zůstávejte tím, co jste.“

Nás všechny a návštěvníka zalil neznámý pocit míru. Nikdo neví, co se se šťastným návštěvníkem dále stalo. V ášramu se již nikdy neukázal. Už to asi nikdy nepotřeboval.