Jaká je přirozenost božství – pokud tomu vůbec můžeme porozumět skrze zahalující závoj intelektu?

V Upanišadách apod. je nám obecně sdělováno, že átman, který je centrem individualizovaného či osobního vědomí univerzálního Ducha, je všemohoucí, vševědoucí, věčný, existující sám o sobě a svobodný a že je samotnou láskou i moudrostí a blahem, zkrátka, že má všechny atributy, které se přisuzují božství v jeho neomezené podobě. Proto bude člověk vědomě či nevědomě hledat tyto božské vlastnosti, které jsou různými aspekty pravé lidské přirozenosti, v nejrůznějších oblastech svých zájmů. Átman je potenciálně všeznalý ve světě Skutečnosti, proto hledá poznání v neskutečném světě. Je všemohoucí ve světě Skutečnosti, a proto hledá moc ve světě neskutečném. Je čirým blahem ve Skutečnu, proto hledá štěstí v neskutečnu. Je volný a sám o sobě existující ve Skutečném světě, proto hledá volnost a svobodu v světě neskutečném. Je věčný ve světě Skutečna, a proto hledá nesmrtelnost ve světě neskutečném. Je jedno se vším ostatním ve Skutečném, proto hledá jednotu a lásku v neskutečném.

Je jasné, že toto toužení a hledání poznání, moci, štěstí, svobody, nesmrtelnosti a lásky charakterizuje člověka v jeho individuální jedinečnosti. Člověk hledá pouze to, čím v nejvyšším skrytu sám je.

Každý jednotlivý člověk tím, že se snaží uspokojovat své touhy, vlastně opravdově hledá svou božskou přirozenost. Tato idea má velký význam, protože nám umožňuje porozumět důležitosti rozličného chování lidí a jejich činností, včetně nežádoucích forem chování, které se v nižších stavech projevují. Známe-li důvod, můžeme být trpělivější. Samozřejmě, že se často hledá moc, láska, poznání, štěstí atp. nejen špatným způsobem, ale i na špatném místě, kde nemohou být v pravé podobě nalezeny. Ve skutečné podobě je můžeme nalézt pouze v jejich původním tvaru – v átmanu. Ale úsilí o chvilkové a částečné uspokojení a zklamání, které přichází z takového bezvýznamného hledání, vede nakonec hlouběji a hlouběji. Skutečnost, že naše touhy zde v tomto projevu nemohou být trvale a plně uspokojeny, je nakonec naší záchranou, protože to znamená, že naše hledání neustane, dokud nebude nalezen cíl.