Bůh a Jeho jméno se od sebe neliší. Jméno je samotným Bohem. V okamžiku, kdy myslíme na Jeho Jméno, naše mysl je naplněna přítomností Boží. Není snadnější cesty jak zaměřit myšlenku na Boha, než neustále myslet na Jeho Jméno. Když Jeho jméno hlasitě opakujeme, pociťujeme, že naše srdce je zaplaveno extází lásky, protože zvuk božského Jména probudí srdce do blaha a lásky k Bohu.

Ačkoliv se má za to, že mentální opakování Jména je daleko účinnější než slovní opakování, přeci se nedá srovnat se zažitím sladkosti a radosti, vznikající z pronášení Jeho Jména hlasitě. Je to nesrovnatelné.

Když celá bytost uctívajícího je ve vytržení rozechvěna, když slyší melodii Jména, tak si uvědomí, že Jméno je brahman. Bůh existuje jak projevený, tak neprojevený. Jméno reprezentuje Boha projeveného i neprojeveného. Neprojevený je všeprostupujícím, neomezeným, nepohnutým, klidným a statickým duchem Boha. Projevený je celým vesmírem jmen, tvarů a pohybů, se všemi bytostmi, tvory a věcmi. Jméno vyjadřuje toto všezahrnující a všepřekračující Božství, které je jak osobní tak neosobní.

Božské Jméno je takto bezpočátečným zdrojem všeho stvoření, stvořením samým o sobě. Bůh, absolutno je bezejmenným Jménem. Jméno je schopno osvobodit duši z vázanosti. Jméno ji může vzít k nejvyšší dokonalosti a spirituálnímu životu. Jméno poskytne slepé duši světlo Božství. Jméno může poskytnout požehnání jedince v univerzální vizi plné ušlechtilosti. Jméno může zvednout duši do nepředstavitelných výšin boží realizace.

Síla Jména je nepřemožitelná. Mysl, která se považuje za nezkrotnou, se ztiší vlivem Jména a stane se poddajnou, povolnou a poslušnou. Mysl sama se přemění v Boha silou Jména. Ten, který nalézá útočiště ve Jménu, může způsobit zázraky. Sama smrt bude před ním stát v úctě. Může přikazovat všem silám Přírody a zaměřit je tak, aby přivodili duchovní probuzení v srdcích lidí. Jméno může způsobit, že lidská bytost se stane vtělením věčné lásky a radosti. Jméno může proměnit jedince v kosmickou Skutečnost – nevědomou duši v samotného Boha.

Kde se zpívá Boží Jméno, tam je atmosféra je proniknuta čistotou, mírem a blahem, protože symfonie Jména všude rozprostírá nádheru lásky. Jméno je všedostačující. Jeho pronášení je samo meditací. Extáze, zrozená z něho samotného, je samo samádhi. Jméno je láskou, světlem, silou a radostí.

Pisatel se z vlastní zkušenosti sám zaručuje, že samotné jméno, bez jakékoli jiné sádhany, může poskytnout nejplnější vizi Boha kdekoli a vnoří jedince do oceánu nekonečné lásky a radosti. Není sádhany, která by byla tak univerzálně přijímána vše lidmi a zároveň byla tak jednoduchá pro realizaci Boha, jako je Boží Jméno.

Je naprostou pravdou, když světec říká, že ten, kdo má stále Jméno Boha na jazyku, je džívánmukta, osvobozenou duší. Tak, drazí přátelé, ať jste jakékoli rasy, víry či barvy pleti, začněte se Jménem Božím a pociťujte sladké spojení s Ním a můžete být na Něm závislí. Vaše duše se budou neustále koupat v nektaru Jména, nebudou jen očištěné, ale budou také osvícené všudypřítomným a vševědoucím světlem a láskou Boha. Tato praxe užívání Jména povede nepoddajného ducha člověka, aby se zcela podrobil všemocné síle a vůli Boha. V ranných stadiích, kdy je Jméno opakováno, s opravdovou vervou, vírou a soustředěním, obličej uctívajícího začne svítit nezvyklým svitem a jeho mysl se naplní moudrostí a srdce láskou. To se děje převahou sattva guny v uctívajícím. Když později pokračuje v opakování se stejným nadšením, bude před sebou spatřovat vesmír jako pravé vyjádření Boha. Stane se jedno s Bohem a vizi Boha bude spatřovat kdekoliv. OPRAVDU JMÉNO JE BŮH SÁM.