Přicházíme ke guruovi s myslí naplněnou neklidem a nenacházíme uspokojení, ať jsme dělali a dosáhli cokoli. Obdaří nás dobrotivým pohledem milosti. V pohledu je opravdový dotek milosti. Jeho blízkost je přístavem míru, v Něm nalézáme nebe jistoty. On uzdravuje všechny naše bolesti.

Začne vám připadat, že jste se v Něm rozpustili a ztratili. Nyní jste tiší. Guru říká: „Buď tich a věz, že Já jsem Bůh.“ Toto poznání je absolutní porozumění i relativních hodnot života.

Rozumět čemu? Je to rozlišující poznání (vidžňána) věčné neměnné Pravdy vašeho Sebe Sama. V pozadí této věčné a neměnné Pravdy, se pohybují proměnlivé rozmanité stavy vašeho pocitu, že konáte a cloní vaše porozumění skutečné Pravdy vaší Bytosti.

Tato skutečnost jasněji vyplývá ze slov Šrí Bhagavána: „Vy jste svrchované Já (átman).“ Nikdo nebude samozřejmě popírat, že je Sebou Samým, věčným neproměnným základem sama sebe. Svrchované Já je čirou Bytostí, vědomou Sebe Sama. Je čirým Blahem v tom smyslu, že není dotýkána libostí a nelibostí měnících se stavů. Vězte, že se máte upevnit jakožto Svrchované a zůstávat tak nedotčen kolísavými pocity bolesti a libosti, které probíhají a vyvstávají před vámi, neovlivnitelným svrchovaným Já.

Vaše vize vás samých musí být nezastřená. Ať je povaha vašeho konání či užívání bolestná nebo příjemná, vy zůstáváte klidní, pevní ve vaši skutečné Bytosti, když jste si rozlišujícím poznáním uvědomili sami sebe. To je nejjistější cesta k míru, jak to učí upanišady a Bhagaván Šrí Maháriši.

Až dosud jsme hovořili o konstantní části vás samých. Musíte se však dozvědět i o proměnlivé části ve vás. Tím je mysl. Je odpovědná za všechny vaše nálady a stavy osobnosti a za její činnosti, ať nelibé nebo libé. Její přirozeností je ztotožňovat se s tělem a přimět jej k činnosti, což vede k příjemnosti nebo strasti. To je pro radžasickou či tamasickou přirozenost. Těmito kvalitami se mysl jednak ztotožňuje s hrubohmotným tělem a navíc zastírá a skrývá konstantní část vás samých, átman, skutečné Já. V mysli je však také zachraňující milost. Mimo radžasickou a tamasickou přirozenost, mysl obsahuje též sattvický aspekt.

Moudrý se vždy snaží pozvednout tento aspekt tím, že věnuje všechny činnosti Bohu. Jak zdokonalit tento aspekt se dozvíme studiem Bhagavadgíty. Sattvický aspekt nutno rozvinout do té míry, aby nejprve kontroloval radžasické a tamasické kvality a později je úplně zničil, aby sattvický aspekt zcela vyplnil mysl. V takovém stavu možno mysl použít jako nástroj poznání konstantní části naší Bytosti: Sat – Čit – Ánanda, tedy Bytí – Vědomí – Blaho.

Tohoto poznání možno dosáhnout tím, že oddělíme mysl od hrubohmotného těla, do kterého se mysl tak dlouho promítá, a stočíme ji dovnitř, směrem k svrchovanému Já, naší konstantní Bytosti. Když se mysl natrénuje být více v kontaktu se svrchovaným Já, pak vzniká dokonalé poznání a přebývání se Skutečnosti.

Sami v sobě jste opravdu volní, ve skutečnosti se vás mraky netýkají. Přitom jste také zevně činní pro skryté vlivy minulého karmanu ve vás, které musíte dle zákona karmanu odpracovat a vyřešit. Hřnčíř už odtáhl ruce od kola, Ano, ale kolo se ještě točí dál, poněvadž bylo roztočeno.

Stejným způsobem se pohybujete. Nejste však tím dotčeni a nelnete již k činnosti. Konáte, ale pociťujete, že už nejste konající. Užíváte si nebo trpíte, ale pociťujete, že už nejste ten, kdo trpí či užívá. Jste pouhým svědkem všech věcí, vašich měnících se stavů: bdění, snění a spaní. Vy jste vy, nebo já jsem já nebo také svrchované Já je svrchované Já. Tyto stavy se vždy znovu objevují. To je stavem pravého poznání (džňány) nebo opravdové oddanosti. Je to poselství Gíty. To je také poselství našeho Gurua, laskavého Gurua, Šrí Ramany Mahárišiho.