"Znát střed Sám znamená být jím. To není stav, v němž si subjekt uvědomuje objekt, v němž si někdo uvědomuje něco. Je to Vědomí samo."
Úvodní stránka
Knihy
Přednášky
Texty
Videa
Fotografie

Ramana Maháriši
Arunáčala
Annamalai svámí
Sádhu Óm
Robert Adams
Rozlišování mezi subjektem a objektem
David Frawley

 

 

 

 

Dr. David Frawley (USA) je ředitelem Amerického institutu pro studium véd a Americké rady védické astrologie. Je autorem více než 20 knih věnovaných józe, ajurvédě a védické astrologii.
Zde uveřejněné texty jsou výňatkem z jeho knih.

Všichni si sami sebe uvědomujeme jako objekty. To je to, co tvoří jedince, vnímajícího. Bouříme se proti tomu, aby s námi bylo zacházeno jako s objekty, a přece je to právě to, co většinou děláme. Zacházíme s jinými lidmi jako s objekty, abychom z nich získali potěšení, materiální výhody nebo si zlepšili své sociální postavení. Používáme druhé lidi k tomu, abychom dosáhli toho, co chceme, i když možná s určitým pocitem proviněním, a nebo jim za to poskytujeme určitou přízeň. Co je však ještě podivnější, je to, že dovolujeme jiným, aby s námi zacházeli jako s objekty, pokud to podporuje naše cíle.

Je to tím, že o sobě máme představu jako o objektu ve světě. Představa, kterou o sobě máme, je tím, jak nás vidí druzí lidé – jako bychom nebyli ničím jiným než objektem. Žijeme tak v rozporu mezi subjektem a objektem. Na jedné straně máme svou hodnotu a vážnost, pokud je s námi zacházeno jako s vědomým subjektem, což je to, co máme na mysli, když žádáme druhé, aby s námi bylo zacházeno jako s lidskou bytostí. Na druhé straně se stáváme úspěšným objektem ve světě, když hledáme naplnění našich tužeb a dosažení životního postavení.

Všechny neetické činnosti pocházejí z toho, když se s lidmi zachází jako s pouhými objekty. Nejsme schopni s někým manipulovat či s ním hrubě zacházet, pokud v něm nebo v ní vidíme lidskou bytost či vědomý subjekt. S lidmi zacházíme jako s objekty tehdy, když je vidíme jako objekty, jako prostředky k dosažení toho, co chceme, jako bychom my sami byli jedinou legitimní subjektivitou ve světě.

Když se však staneme objektem, je s tím nezbytně spojena nepříjemnost. V objektu je uloženo omezení v podobě jména, podoby a totožnosti. To nás dostává pod moc ostatních a nutí nás to do všech možných rolí, které nikdy nejsou autentické – tedy pro nás pravé a původní. To nás přeměňuje ve spotřební druh zboží a způsobuje, že se chováme nečestně, motivovaně a vypočítavě. Jako vědomý subjekt nemůžeme dosáhnout naplnění skrze osobní prezentaci nebo jako materiální druh zboží. I když budeme ve světě úspěšní, uvnitř se budeme cítit prázdní, protože jsme využívali jiné a dovolili jsme jiným, aby využívali nás. Když náš okamžik slávy pomine, pak trpíme proto, že jsme takoví byli.

Naplnění života není v tom, že jsme dosáhli určitého společenského postavení, vlivu či prestiže. S tím je pro nás spojeno odsouzení, které spočívá v tom, že jsme pod nadvládou vnějšího, protože jsme v područí času a končíme jako nějaká věc v minulosti. Pravé naplnění nalezneme jedině tehdy, když jsme vědomým subjektem. Vědomí je bytím, které je skutečně přítomné. Být ve Vědomí, ve stavu vidění a nikoli být spatřovaným objektem, to představuje přebývání ve stavu obnovy – ve zdroji života. Ať si zvolíme jakoukoli životní roli, je to vždy jen pravé Já, které je volné od všeho vyobrazení, plánů a usilování.

Pravé Já – átman – je nad dvojností subjektu a objektu. Abychom toto objevili, je třeba vidět všechny bytosti jako subjekty a vnímat jednotu vědomí, která je všude. Není tomu tak, že vidíme někoho „jiného“, ale musíme vidět jiného jako sebe sama. Pocit objektivity „těch druhých“ způsobuje odcizení, konflikt a smutek. Pouze tehdy, když projev objektu nebo „těch druhých“ vnímáme jako iluzi, pak jedině tehdy nalézáme mír a štěstí. Pak se svět do nás ponoří a celý život se odhalí jako vyjádření Srdce.