"Mnoho lidí se snaží Já definovat, místo, aby se pokoušeli Já poznat a přebývat v něm."
Úvodní stránka
Knihy
Přednášky
Texty
Videa
Fotografie

Ramana Maháriši
Arunáčala
Annamalai svámí
Sádhu Óm
Robert Adams
O působení Gurua
David Godman

 

 

 

 

Přeloženo z časopisu Self-Enquiry, číslo 1/2001.
David Godman (angličan) - dlouhodobě pobývá v Ramanášramu, kde působil jako knihovník a nyní se podílí na vydávání časopisu "The Mountain Path". Je autorem několika knih, které zachycují vzpomínky pamětníků na Ramanu Maháršiho nebo se přímo věnují nauce Ramany.


Otázka: Jak bychom si měli představit působení Gurua?
David Godman: Jako byste byl ve stavu, kdyby vám byla dána síla a moc uvést jiné do stavu, ve kterém by sami poznávali, co jsou. Tehdy byste připraveným mohl říci. „O nic neusilujte, teď pochopíte, kdo jste.“ Ale s každým jiným je to marnění času.


Otázka: Dobře, ale jak můžete říci, že ten učitel má toto právo a moc?
David Godman: Pokud dokáže vaši mysl umrtvit, pak víte, že učitel má moc přítomnosti. Takový má i pravomoc. Běžte tam, kde nacházíte mír. Když vám uklidní mysl a poskytne mír, pak jste na správném místě. Pokud tomu tak není, pak nejste tam, kde máte být.


Otázka: Jak můžeme jednotlivé učitele rozlišit? Jaké posuzování je vhodné?
David Godman: Neposuzujte je podle toho, co dělají nebo říkají. Všimněte si, zda uklidní vaši mysl.


Otázka: Tradiční texty říkají, že existují určité znaky, které máme u pravého Gurua nalézt.
David Godman: To je jeden z možných způsobů, jak se na to dívat. Dle mého názoru, když za někým jdete, buďte klidní a tišší, abyste mohli zhodnotit to, co pociťujete. Když zjistíte, že se vaše ticho zvětšuje a cítíte, že se vaše mysl uklidňuje, pak jste pravděpodobně na správném místě. Pobýval jsem v Indii mezi mnoha lidmi a je to jako když se v hlavě vypne. Vstoupím do místnosti a ono to nastane. Cosi cvakne a já vím. Ale mezi tou novou generací učitelů zde na západě jsem toto nenašel. U nikoho se to neudálo.


Otázka: Děkuji Bohu za upřímnost, s kterou odpovídáte. Můžete mi říci o rozdílu mezí tím, kdo má porozumění jako máte vy a tím, kdo je osvícen?
David Godman: Řekněme, že svým pochopením rozumím, ale pro osvíceného je to jeho Skutečnost, je to jeho pravda a když otevře ústa, Pravda z nich vychází. Položte mi otázku a já ji mým poznáním zpracuji a účastní se toho i mé zkušenosti. Otázku medituji v mysli a nabídnu vám názor, který se zakládá na mém poznání a zkušenostech. Když však narazíte na učitele, který žije v Pravdě, pak on takovým způsobem o věcech neuvažuje. Když otevře ústa, Pravda vychází najevo.


Otázka: Jaký je rozdíl mezi učením Ramany Maháršiho a Rameše Balsekara? Jste schopen to vyjádřit?
David Godman: To, co Ramana Mahárši říkal a co odlišuje jeho učení od Rameše Balsekara je: „Máte jedinou svobodu a tou je, že se můžete vzdát svého ztotožnění. Vaše fyzické tělo je váš scénář (osud) a vy musíte vypracovat všechny činnosti tohoto scénáře, přičemž se nemáte ztotožňovat s tělem a nemáte si myslet 'já to dělám'. V okamžiku, kdy protnete tento článek, ono ztotožnění, tehdy jste volný.“
Všechna duchovní praxe, kterou Bhagaván předepisuje, směřuje k vašemu tělu, které provádí všechno, co je předurčeno, aby vykonalo, ale vy máte tuto a jedinou svobodu realizovat, že nejste tou osobou, která to provádí. Domnívám se, že Rameš Balsekar říká, že všechny myšlenky, které máte, jsou předurčeny, a proto, zda zvolíte myšlení 'já jsem tělo', nebo že nejste, je také předurčeno. Kdežto Ramana Mahárši říká, že se můžete dívat na svrchované Já-Self a myslet 'já nejsem toto tělo' a snažit se najít, co to 'já' je a odkud pochází. Můžete se ztotožňovat s Já-Self nebo s tělem. Svobodná vůle je v úrovni osoby, která vykonává záležitosti, ale činnosti samy jsou dány.


Otázka: Existují učitelé, kteří mají spontánní dar. Pokud někdo takový má, může učit?
David Godman: Neříkám, že by neměl. Ale mluvil jsem s lidmi jako Nissargadatta Mahárádž a Papadži a všichni souhlasili s tím, že je možné být osvícený a přitom nedisponovat mocí probudit ostatní. Např. Nissargadatta Mahárádž měl spolužáka, Randžita Mahárádže, který zřejmě realizoval svrchované Já se svým Guruem v roce 1930 a bylo mu sděleno, že nemá být učitelem. Linie učitelování pokračovala Nissargadattou. Guru viděl, že Nissargadatta Mahárádž má sílu přeměny, kdežto Randžit ji neměl. Myslím, že v jeho vyjádřeních (Nissargadatty) lze najít zmínku, že je možné být v onom stavu, ale bez schopnosti jiné probudit. Činím rozdíl mezi těmi, kteří jsou skutečnými džňániny, ale neobdrželi onu zvláštní šakti, která způsobuje, že lidé kolem nich zažívají sami sebe tak, jak jsou, na rozdíl od malé skupiny plně osvícených bytostí, kteří jakýmsi způsobem majív sobě sílu, jež přitahuje lidi a způsobuje, že v jejich přítomnosti objevují, kdo jsou. To jsou vzácné bytosti. Učí jenom tím, že existují. Oni nemusí říkat „budu učit, budu učit“, protože sami mají sílu, že se lidé kolem nich probouzejí.